6 C 160/2023-52 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 133 542 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 19. 8. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž žalobkyně poskytla peněžní prostředky žalovanému ve výši 88 000 Kč na jeho účet a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši úrokové sazby 64,6 % splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 153 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém došlo k uzavření smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním smluvních závazků, proto žalobkyně úvěr ke dni 23. 1. 2022 zesplatnila. Žalovaný na poskytnutý úvěr v částce 88 000 Kč uhradil celkem částku 22 306 Kč, přičemž před jeho zesplatněním uhradil částku 10 306 Kč (a to po 5 153 Kč ve dnech 17. 9. 2021 a 19. 10. 2021) a následně po zesplatnění úvěru provedl úhrady v celkové výši 12 000 Kč (dne 28. 2. 2022 uhradil 500 Kč, dne 25. 4. 2022 uhradil 6 500 Kč, dne 31. 5. 2022 uhradil 1 000 Kč a dne 27. 9. 2022 uhradil 4 000 Kč). Závěrem žalobkyně uvedla, že žalovaná částka se skládá z nové dlužné jistiny ve výši 89 142,76 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové dlužné jistiny za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, přičemž tuto požaduje pouze k datu vyhotovení této žaloby ve výši 43 002 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 87 415,63 Kč ode dne 25. 1. 2022 do zaplacení, které žalovaný žalobkyni neuhradil, ačkoli k tomu byl vyzván. K posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně uvedla, že byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Dále byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) a na základě těchto informací bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 19. 8. 2021 (dále jen„ Smlouva“) za prokázané, že na základě této Smlouvy žalovaná žalovanému poskytla úvěr v celkové výši 88 000 Kč s nominální úrokovou sazbou ve výši 64,6 %. Výše měsíční splátky činila 5 153 Kč. Z karty klienta bylo zjištěno, že z účtu č. [bankovní účet], že vyčerpaná částka úvěru činila 88 000 Kč a uhradil následující částky, 2x 5 153 Kč ve dnech 17. 9. 2021 a 19. 10. 2021 a následně tyto částky, avšak k tomuto došlo až po zesplatnění úvěru ke dni 25. 1. 2022, a to 500 Kč ke dni 28. 2. 2022, 4 653 Kč ke dni 25. 4. 2022, 1 000 Kč ke dni 31. 5. 2022, 1 847 Kč ke dni 25. 4. 2022, 2 306 Kč ke dni 27. 9. 2022 a 1 694 Kč ke dni 27. 9. 2022 Celkem žalovaný uhradil částku 22 306 Kč. Z hodnocení klienta (žalovaného) soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční čistý příjem dosahuje 24 000 Kč, což doložil třemi výpisy z účtu týkající se zaslání mzdy na účet žalovaného. Dále žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje činí 10 279 Kč a volné příjmy tak jsou ve výši 12 721 Kč. Byla ověřena interní napojení na registr SOLUS, přičemž zde byl žalovaný bez záznamu. Z výzvy k zaplacení ze dne 20. 12. 2021 vyplývá, že žalobkyně upozornila žalovaného o možnosti zesplatnění celého úvěru a současně mu sdělila, že v souvislosti s prodlením vznikla žalovanému povinnost náhrady účelně vynaložených nákladů, které vznikly žalobkyni v návaznosti na prodlení žalovaného a dále též smluvní pokuty. Z oznámení ze dne 23. 1. 2022 soud zjistil, že na základě prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru o délce 65 dní, byl úvěr ke dni 23. 1. 2022 zesplatněn v částce 102 540 Kč. Prostřednictvím předžalobní výzvy z 17. 8. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky, a to do 15 dnů ode dne doručení této výzvy. Z poštovního podacího archu ze dne 17. 8. 2022 vyplynulo, že zásilka byla žalovanému odeslána dne 17. 8. 2022. Na závěr soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobkyně, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 7. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). 10. Ve skutkové rovině se proto soud předně zabýval otázkou, jak žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. 11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích. 12. V dané věci žalobkyně sdělila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela jednak z dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, jakými jsou doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd., a na základě těchto informací shledala, že volné zdroje žalovaného ke splácení úvěru jsou dostatečné. Žalobkyně učinila ověření úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, provedla tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka). Co se týče výdajů, bylo na tyto stanoveno životní minimum ve výši 3 860 Kč a ohledně bydlení (nájemného) byla uvedena částka ve výši 2 603 Kč. Co se týče závazků, klient uvedl splátky ve výši 3 816 Kč. Přesto výdaje žalovaného nebyly blíže verifikovány, žalobkyně vyšla z modelu, že splátka nového úvěru činila 5 513 Kč, proto po odečtení nového splátkového zatížení mělo žalovanému zbývat 12 721 Kč k pokrytí životních potřeb, z čehož byla dovozena úvěrus