7 C 143/2023-56 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 25 352,58 Kč a smluvním úrokem ve výši 2 463,99 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 651,38 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne [datum]. Předmětnou částku právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl převodem na jeho účet. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil řádně a včas, když na předmětnou pohledávku uhradil částku v celkové výši 42 592,30 Kč, právní předchůdce žalobce jej vyzval prostřednictvím upomínky k úhradě dlužné částky, avšak neúspěšně. Za této situace se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 49 433,85 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 17 217,59 Kč (na původní jistinu ve výši 40 000 Kč byla alokována úhrada ve výši 22 782,41 Kč) a dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 563,58 Kč (na poplatek ve výši 25 352,58 Kč byla zužitkována platba ve výši 14 789 Kč), smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2 741,58 Kč (na úrok byla alokována úhrada ve výši 1 409,36 Kč), smluvní pokuty ve výši 14 349,78 Kč (byla zohledněna platba ve výši 2 727,26 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 473,32 Kč (byla alokována úhrada ve výši 572,27 Kč) a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 88 Kč (byla zužitkována platba ve výši 312 Kč). Ve vztahu ke smluvnímu úroku žalobce doplnil, že byl kapitalizován za dobu od poskytnutí úvěru, tj. od [datum] do [datum], a to ve výši 12 % ročně. Náklady mimosoudního vymáhání pak žalobce požaduje ve výši 217 Kč, a to za cestu pověřeného pracovníka k dlužníkovi. Smluvní pokuta byla na žalobce postoupena ve výši 14 349,78 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 27 781,17 Kč ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od [datum] do [datum]). Žalobce doplnil, že jeho právní předchůdce před poskytnutím úvěru řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, když ověřil na základě žalovaným předložených listin, a to výpisů z běžného účtu, příjmy a výdaje žalovaného. Za situace, kdy jeho právní předchůdce aktivně zjišťoval finanční poměry žalovaného, postup vyžadovaný zákonem č. 257/2016 Sb. beze zbytku dodržel. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] za prokázané, že na základě této Slouvy se právní předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytnout bezúčelový úvěr ve výši 40 000 Kč, a to za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 25 352,58 Kč. Ze Smlouvy (čl. II.) soud dále zjistil, že shora uvedenou částku v celkové výši 67 816,57 Kč se žalovaný zavázal vrátit bezhotovostně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 651 Kč (úvěr byl sjednán na 12 měsíců). Splatnost první splátky byla stanovena na den [datum] a splatnost celého úvěru na den [datum]. Roční zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 12 % ročně a roční procentní sazba nákladů ve výši 217,98 %. Z čl. VII. bod 2. a 3. Smlouvy vyplývá, že pro případ, že nebude úvěr uhrazen řádně a včas, má poskytovatel úvěru právo na zaplacení dlužné jistiny, účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, úrok, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení. Shora uvedené informace o úvěru pak vyplývají i z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Rozpis a splatnost jednotlivých splátek vyplývá ze Splátkového kalendáře. Skutečnost, že společnost [právnická osoba] žalovanému dne [datum] na jeho účet [číslo] [bankovní účet] ujednanou částku ve výši 40 000 Kč fakticky poskytla, má soud za prokázanou z Potvrzení o platbě ze dne [datum] a rovněž ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušné přílohy (seznam postoupených pohledávek, výše úplaty za postoupení pohledávek) má soud za prokázané, že předmětnou pohledávku za žalovaným společnost [právnická osoba] postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému dne [datum] oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne [datum] O postoupení pohledávky byl žalovaný opětovně vyrozuměn dne [datum]. Z Výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky se podává, že pověřený pracovník žalobce vykonal cestu na kontaktní adresu žalovaného dne [datum]. Z listiny označené jako„ Výzva před podáním žaloby“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne [datum] vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne [datum]. Z Detailu účtu č. [bankovní účet] soud zjistil příjmy žalovaného za období únor – červenec 2019, září – říjen 2019. Příjmy za září 2019 – listopad 2019 má soud dále za prokázané z Přehledu plateb – Historie na shora uvedeném účtu. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že žalovaná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. 4. V právní rovině soud konstatuje, že právní předchůdce žalobce a žalovaný sjednali spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“, resp. uzavřeli smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákon, v účinném znění (dále jen „o. z.“). Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] postoupena v souladu s ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) na žalobce s tím, že o změně věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.). 5. Na úvod se soud zabýval otázkou, jak žalobce, respektive jeho právní předchůdce, postupoval při posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet řádně. 6. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne [datum] ve věci C [číslo], který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor [jméno] [příjmení], Wolters Kluwer: [obec