7 C 157/2023-22 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 24 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku vč. souhrnného poplatku ve výši 29 635 Kč (úrok ve výši 23 138 Kč, odměna za zpracování ve výši 1 500 Kč a za službu komfortního a flexilního splácení ve výši 4 997 Kč), v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 2 555 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalobce tvrdil, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne [datum] s tím, že uhradil částku v celkové výši 1 500 Kč. Právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činí na jistině částku 50 567,70 Kč (poskytnutá jistina ve výši 24 000 Kč a na dlužném poplatku částku 26 567,70 Kč (29 635 Kč – úhrada ve výši 1 500 Kč – žalobce jej však požaduje pouze ve výši 26 556,70 Kč)). Rovněž pak žalobce požaduje po žalovaném zákonný úrok z prodlení, který kapitalizoval na částku 3 916 Kč (z dlužné jistiny 24 000 Kč ve výši 8,25 % ročně ode dne marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky – [datum] do dne postoupení pohledávky – [datum]) a dále pak smluvní úrok, který rovněž kapitalizoval, a to na částku 4 025,20 Kč (z dlužné jistiny 24 000 Kč ve výši 20,82 % ročně ode dne marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky – [datum] do data postoupení pohledávky – [datum]). Ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobce doplnil, že ji posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřování oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne [datum]. Právní předchůdce žalobce měl k dispozici výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky žalovaného. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, zda vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Uzavřel, že jeho právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného uvedených v Zákaznické kartě. Uzavřel, že on ani jeho právní předchůdce nemá k dispozici kopii žalovaným předložených dokladů. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] za prokázané, že na jejím základě se společnost [právnická osoba] zavázala žalovanému poskytnout v hotovosti finanční prostředky ve výši 24 000 Kč. Ze shora uvedené Smlouvy soud dále zjistil, že danou částku se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem v celkové výši 29 635 Kč (úroku ve výši 23 138 Kč, částky za zpracování, doručení, za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 997 Kč) formou 21 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 555 Kč. Úročení úvěru bylo sjednáno sazbou ve výši 86 % ročně. Skutečnost, že předmětná částka byla žalovanému fakticky poskytnuta, se podává z rovněž z dané Smlouvy, jejímž podpisem žalovaný potvrdil, že celou částku zápůjčky obdržel v hotovosti (žalovaný si zvolil hotovostní formu čerpání a splácení úvěru). Z Karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný byl v dané době svobodný, žil s rodiči a pobíral čistý příjem ve výši 6 500 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl další čisté příjmy domácnosti ve výši 35 000 Kč (celkový příjem domácnosti žalovaného tak představoval částku ve výši 41 500 Kč) a výdaje odhadl částkou ve výši 2 000 Kč měsíčně. Ze shora uvedené žádosti se dále podávají ověřené dokumenty, a to Výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12 2022 a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek) vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému dne [datum] oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne [datum]. Z listiny označené jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobce“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne [datum] vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne [datum]. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. 4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. V právní rovině soud konstatuje, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“, resp. smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě jeho požádání peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky a úroky. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] postoupena v souladu s v souladu s ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) na žalobce s tím, že o změně věřitele byla žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.). 8. Předně soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne [datum] ve věci C [číslo], který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. 10. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor [jméno] [příjmení], Wolters Kluwer: [obec a číslo], komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením vý