7 C 173/2023-24 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku vč. souhrnného poplatku ve výši 41 569 Kč (úrok ve výši 20 336 Kč, částka za zpracování ve výši 18 524 Kč a pojištění ve výši 2 709 Kč), v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 3 885 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalobce tvrdil, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na danou pohledávku uhradil částku v celkové výši 28 161 Kč. Právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činí na jistině částku 30 368,06 Kč (poskytnutá jistina ve výši 40 000 Kč – úhrada ve výši 9 631,94 Kč) a na dlužném poplatku částku 23 039,94 Kč (41 569 Kč – úhrada ve výši 18 529,06). Rovněž pak žalobce požaduje po žalovaném zákonný úrok, který kapitalizoval na částku 25 239,94 Kč (který se skládá z nesplaceného poplatku ve výši 23 039,94 Kč a nesplacených poplatků za upomínání ve výši 2 200 Kč) a dále na částku ve výši 3 669,13 Kč (z dlužné jistiny 30 368,06 Kč ve výši 49 % ročně, a to za období 90 dnů ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky závazku, tj. od [datum] do [datum] a dále ve výši 8,5 % ročně ode dne následujícího po uplynutí shora uvedených devadesáti dní, tj. od [datum] do zaplacení). Žalobce rovněž požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 481 Kč (odchozí 48 Kč, odchozí dopis doporučeně 74 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč a osobní návštěva 217 Kč). Žalobce taktéž tvrdil, že má nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 880,49 Kč (0,1 % denně z nesplacené jistiny ve výši 30 368,06 Kč od [datum] do [datum]). V daném řízení ji však požaduje pouze ve výši 20 000 Kč. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobce doplnil, že byla posouzena před jeho poskytnutím s odbornou péčí. Žalovaný byl dotazován na své příjmy a výdeje s tím, že tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Právní předchůdce žalobce měl k dispozici mzdový výměr a výplatní pásky žalovaného. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, zda vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Uzavřel, že jeho právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného uvedených v Zákaznické kartě. Uzavřel, že jeho právní předchůdce dostatečně ověřoval finanční situaci žalovaného. 2. Žalovaný sdělil, že předmětnou Smlouvu uzavřel, peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč převzal a celkově na danou pohledávku uhradil částku ve výši 28 161 Kč. Uvedl, že dále dluh splácet mu neumožňovala jeho majetková situace. Je si vědom toho, že má povinnost danou pohledávku zaplatit. 3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] za prokázané, že na jejím základě se společnost [právnická osoba] zavázala žalovanému poskytnout v hotovosti finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Ze shora uvedené Smlouvy soud dále zjistil, že danou částku se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem v celkové výši 38 860 Kč (úroku ve výši 20 336 Kč a částky za zpracování ve výši 18 524 Kč) a rovněž zaplatit pojistné ve výši 2 709 Kč, a to formou 21 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 885 Kč. Úročení úvěru bylo sjednáno sazbou ve výši 49 % ročně. Shora uvedené parametry úvěru vyplývají rovněž i ze Standartních informací o spotřebitelském úvěru. Skutečnost, že předmětná částka byla žalovanému fakticky poskytnuta, se podává z rovněž z dané Smlouvy, jejímž podpisem žalovaný potvrdil, že celou částku zápůjčky obdržel v hotovosti (žalovaný si zvolil hotovostní formu čerpání a splácení úvěru). Z Karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný byl v dané době svobodný, žil v nájmu a pobíral čistý příjem ve výši 16 903 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl další čisté příjmy domácnosti ve výši 3 297 Kč (celkový příjem domácnosti žalovaného tak představoval částku ve výši 20 200 Kč) a výdaje odhadl částkou ve výši 4 000 Kč měsíčně. Ze shora uvedené žádosti se dále podávají ověřené dokumenty, a to pracovní smlouva a 2 výplatní pásky. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě) vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému dne [datum] oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z podacího archu ze dne [datum]. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzýván opakovaně, což se podává z přípisů ze dne [datum] a [datum]. Z listiny označené jako„ Výzva před podáním žaloby“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne [datum] vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z podacího archu ze dne [datum]. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. 4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Předně soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. 9. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).