7 C 187/2023-19 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba], která je na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] právním nástupcem [právnická osoba] [právnická osoba] Žalobce tvrdil, že jeho původní právní předchůdce ([anonymizováno] [právnická osoba]) uzavřel se žalovaném dne [datum] Smlouvu o úvěru (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit jednorázově společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11 Kč a úrokem ve výši 295,89 Kč nejpozději do [datum]. Předmětnou částku původní právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl převodem na jeho účet č. [bankovní účet]. Žalobce doplnil, že úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a následně odsouhlasil znění Smlouvy verifikačním kódem. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil řádně a včas, když na předmětnou pohledávku neuhradil ničeho, právní předchůdce žalobce ho dne [datum] vyzval prostřednictvím upomínky k úhradě dlužné částky, avšak neúspěšně. Za této situace se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč a dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11 Kč a úroku ve výši 295,89 Kč, které žalovaný ani na základě upomínky nezaplatil. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu jej poskytl. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobce uvedl, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, BRKI, na jejichž základě nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti, a proto bylo žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru vyhověno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] (dále též jen„ Smlouva“) za prokázané, že na základě této Smlouvy se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský bezúčelový úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Ze Smlouvy soud dále zjistil, že účastníci sjednali poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 795,88 Kč a úrok ve výši 295,89 Kč. Ze Smlouvy se rovněž podává, že poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit jednorázově do 30 dnů (do [datum]). Účastníci sjednali vyplacení úvěru bezhotovostně bankovním převodem. Shora uvedené parametry úvěru vyplývají rovněž i z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z tohoto Formuláře soud dále zjistil, že při překročení doby splatnosti je žalovaný povinen uhradit namísto částky ve výši 13 091,77 Kč částku ve výši 14 290 Kč. Skutečnost, že žalovaný provedl verifikační platbu ve výši 1 Kč, se podává z Potvrzení o platbě ze dne [datum]. Skutečnost, že částka ve výši 10 000 Kč byla vyplacena na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], vyplývá z Potvrzení o platbě ze dne [datum]. Shora uvedený účet byl k předmětnému dni ve vlastnictví žalovaného, což soud zjistil ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek) vyplynulo, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] tuto pohledávku za žalovaným postoupila na společnost [právnická osoba] Tato společnost pak danou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce, což vyplynulo ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek). Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému dne [datum] oznamována. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván rovněž dne [datum], což soud zjistil z listiny označené jako“ Výzva k úhradě před podáním žaloby”, a to nejpozději do 3 dnů s tím, že pro případ nečinnosti byl upozorněn na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedené listiny byly žalovanému odeslány, soud zjistil z podacího lístku ze dne [anonymizována dvě slova]. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. 4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Předně soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. 9. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích. 10. V dané věci právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel pouze z informací dostupných v externích databázích (ISIR, CEE, CRKI, BRKI, EUCB). Žalobce v žalobě uvedl, že k prokázání tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žádné důkazy nenavrhuje. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že jeho právní předchůdce blíže nezjišťoval ani neověřoval příjmy ani výdaje žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na