7 C 32/2023-79 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s prohlášením o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit shora uvedenou částku vč. příslušenstvím nejpozději do [datum]. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný sjednanou částku řádně a včas neuhradil. Za této situace se tedy žalobce domáhal po žalovaném úhrady nesplacené jistiny ve výši 16 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 100 Kč, nákladů spojených s mimosoudním vymáhání pohledávky ve výši 217 Kč (za osobní návštěvu pověřeného zaměstnance žalobce v místě bydliště žalovaného dne [datum]), a dále smluvní pokuty ve výši 2 208 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze splatné nezaplacené jistiny, za dobu od [datum] do [datum], avšak žalobce ji požaduje v souladu s ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 2 208 Kč). Dále se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení, který kapitalizoval na částku 813,81 Kč (ve výši 11,75 % ročně z částky 16 000 Kč od prvního dne po splatnosti, tj. od [datum] do [datum]). 2. V průběhu řízení podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu ohledně částky ve výši 2 308 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 208 Kč částečně zpět. O tomto návrhu žalobce soud rozhodl usnesením ze dne 20. 3. 2023, č. j. [číslo jednací]. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] za prokázané, že na jejím základě se společnost [právnická osoba] zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 16 000 Kč. Ze shora uvedené Smlouvy soud dále zjistil, že shora uvedenou částku se žalovaný zavázal vrátit dne [datum]. Skutečnost, že předmětná částka byla žalovanému fakticky poskytnuta, resp. že byla dne [datum] připsána na jeho účet, se podává z Potvrzení o provedené platbě a rovněž ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ze Společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek) dále vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ a rovněž i z přípisu žalobce ze dne [datum] pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému dne [datum] oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z poštovního podacího archu ze dne [datum]. Z listiny označené jako„ Výzva před podáním žaloby“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne [datum] vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z poštovního podacího archu [anonymizováno], s. p. ze dne [datum]. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. 5. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 8. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne [datum] ve věci C [číslo], který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). 11. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. 12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích. 13. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobce nevyplývá, že jeho právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalovaného pouze nahlédnutím do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací). Žalobce v žalobě netvrdil (a ani na základě výzvy soudu následně skutková tvrzení nedoplnil), že by jeho právní předchůdce zjišťoval příjmy a výdaje žalovaného a že by je následně ověřoval. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce nezjišťoval majetkovou situaci žalovaného a nepožadoval její doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná. 14. Pro úplnost soud dodává, že k jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud neměl povinnost žalobce poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. [příjmení] komentáře, Občanský soudní řád I., autoři [příjmení], [příjmení] a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR z