4 C 213/2025-18 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 3 183 Kč s poplatkem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že pohledávka žalobce v celkové výši 3 183 Kč představuje částku odpovídající peněžitému dluhu žalované, který vznikl v souvislosti s neuhrazením plateb za nájemné a z titulu nedoplatku zjištěného z vyúčtování služeb za rok 2015 za pronajatý byt č. , hodnota, , v čp. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, . Dluh vyplývá z Nájemní smlouvy ze dne 25. 6. 2012 ve znění Dodatku č. 19 ze dne 27. 2. 2015, na základě které byla žalovaná jako nájemce oprávněna užívat předmětný byt. Nájemní vztah skončil ke dni 31. 3. 2015. Dne 7. 7. 2015 žalovaná svůj dluh, co do důvodu i výše, uznala v souladu s § 2053 občanského zákoníku. Žalobce uvedl, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána. V předžalobní výzvě byl vyčíslen dluh částkou ve výši 4 008 Kč, ale po uznání dluhu následně v roce 2016 žalobce ponížil dluh na částku ve výši 3 183 Kč, neboť žalobce provedl již dříve zaúčtování přeplatku ve výši 825 Kč ze služeb spojených s bydlením za rok 2015. Aktuální celková dlužná částka tak činí 3 183 Kč. Žaloba byla u zdejšího soudu podána dne 7. 7. 2025.2. Žalovaná v odporu do platebního rozkazu uvedla, že vznáší námitku promlčení.3. V průběhu řízení ještě předtím, než začalo jednání ve věci samé, vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 3 183 Kč, neboť žalovaná dne 21. 7. 2025 tuto částku uhradila. Současně žalobce uvedl, že nárok promlčen není, neboť žalovaná podepsala uznání dluhu dne 7. 7. 2015. Dále žalobce uvedl, že trvá na projednání žaloby ohledně poplatku z prodlení z částky 3 183 Kč od 8. 7. 2015 do zaplacení ve výši 2,5 ‰ za každý den prodlení, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení.4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ve výši 3 183 Kč soud řízení ohledně této částky zastavil dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., aniž se zpětvzetím vyžadoval souhlas žalované, neboť ke zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání o věci samé.5. Předmětem řízení tak nadále zůstal poplatek z prodlení z částky 3 183 Kč od 8. 7. 2015 do zaplacení ve výši 2,5 ‰ za každý den prodlení, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení.6. Podle § 2251 odst. 1 občanského zákoníku platí nájemce nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do 5. dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel. O těchto zálohách i nákladech platí § 2253 obdobně. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení, přičemž podle § 1970 věta první občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, konkrétně se jedná o nařízení č. 351/2013 Sb. v platném znění. Přestože se žalovaná v uznání dluhu zavázala zaplatit věřiteli vedle dluhu také poplatek z prodlení, který činí za každý den prodlení 2,5 ‰ dlužné částky, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení, nebylo možné dle názoru soudu žalobě v této části vyhovět, neboť nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kde poplatek z prodlení v § 2 byl tímto způsobem upraven, již od 1. 1. 2014 není účinné. Toto nařízení bylo nahrazeno nařízením č. 351/2013 Sb., kde již poplatek z prodlení takto upraven není. Vzhledem k tomu, že v době uznání dluhu dne 7. 7. 2015 již nebylo možné poplatek z prodlení tímto způsobem sjednat, když toto nemělo oporu v zákoně, byla žaloba v této části zamítnuta. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26. Cdo 2059/2018, z něhož vyplývá, že při prodlení s placením nájemného je nájemce bytu povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013Sb. Smluvní úrok z prodlení nelze sjednat nad tuto výši.7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Lze říci, že částka, která byla žalovanou a po podání žaloby uhrazena, je nižší než částka, která byla zamítnuta. Z tohoto důvodu bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.