Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 60 598,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla distančním způsobem uzavřena 28. 10. 2024 na adrese , Anonymizováno, smlouva, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala jej splácet v pravidelných denních splátkách od 27. 11. 2024 do 21. 4. 2026. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost s ověřením, že žalovaná se nenachází v registrech výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z registru neplatných dokladů, výpisu z registru policií hledaných osob, či registru politicky aktivních osob a výpisu registru sankční seznamy a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovanou a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila, zkontrolovala informace uvedené žalovanou jakožto i jiné informace s ním související a posouzení úvěruschopnosti provedla podle interní metodiky v souladu se zákonnými požadavky. Žalovaná následně správnost svých údajů potvrdila ve smlouvě a sekundárně se identifikovala prostřednictvím klientského profilu, do kterého se přihlásila pomocí dvoufaktorového ověření, kde byl zpřístupněn formulář, který žalovaná odsouhlasila a poté návrh smlouvy o revolvingovém úvěru odsouhlasila kliknutím na volbu podepisuji, když posléze byla tato smlouva o spotřebitelském úvěru automaticky zaslána na jí uvedenou adresu. Úvěr byl žalované vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to 29. 10. 2024 v částce 8 000 Kč, 15. 1. 2025 v částce 11 545 Kč, dne 29. 10. 2024 v částce 8 500 Kč a dne 28. 10. 2024 v částce 8 000 Kč, tedy celkových 36 045 Kč. Žalobkyně přes výzvu soudu neuvedla, kolik žalovaná z předmětné smlouvy uhradila a tato skutečnost nebyla zjištěna ani z žalobkyní předložených důkazů. Žalobkyně pouze v žalobě uvedla, že částky zaplacené žalovanou byly započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, posléze poplatků a posléze na úhradu jistiny. K této otázce kromě absence skutkových tvrzení ani neučinila žádné důkazní návrhy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v řízení nečinná.3. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž jí měl být poskytnut úvěr až do výše 80 000 Kč s tím, že za , Anonymizováno, byla tato smlouva podepsána elektronicky 28. 10. 2024, když ohledně žalované, která je označena v předmětné smlouvě jako klient, zde je uvedeno „Tímto podepisuji dne 28. 10. 2024, klient.“, aniž by z toho bylo patrné, že se jedná o aktivní účast žalované ve smyslu tohoto úkonu. Tato skutečnost nebyla zjištěna ani z informací od spotřebitele, pro spotřebitele, ani ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, přílohy denních splátek, údajů o poskytovateli, spotřebitelském úvěru či všeobecných obchodních podmínek jako příloh k předmětné smlouvě. Tyto skutečnosti nevyplývají ani z BankID výpisu, z něhož nebyly zjištěny žádné informace, když tato listina byla předložena bez přeložení v anglickém jazyce, ani z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Anonymizováno, , stejně jako z obecných principů posuzování a filozofii společnosti a identifikovaných příjmů osoby k této smlouvě. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli společnosti , Anonymizováno, a zprávy , Anonymizováno, z 17. 6. 2026 bylo zjištěno, že na účet žalované žalobkyně uhradila postupně platbami z 29. 10. 2024 8 000 Kč, 15. 1. 2025 11 545 Kč, dne 29. 10. 2024 8 500 Kč a dne 28. 10. 2024 8 000 Kč, tedy celkových 36 045 Kč. Z předžalobní výzvy z 24. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky 60 598,91 Kč bez specifikace, z jakého důvodu je tato částka požadována. Z předžalobní výzvy z 5. 9. 2025, včetně dokladu o doručení, bylo zjištěno, že před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě částky 60 801,77 Kč, aniž by bylo specifikováno, na základě jaké skutečnosti tak je činěno.4. Z uvedeného dokazování tedy lze shrnout, že žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovanou byla skutečně dne 28. 10. 2024 způsobem, jak byl uveden v žalobě a jak je popsáno v prvém odstavci odůvodnění, že by mezi účastníky byla uzavřena předmětná smlouva o úvěru č. , hodnota, , neboť z uvedených důkazů nevyplývá, že by to byla žalovaná, která zvolila a požádala o uzavření této smlouvy, jak bylo tvrzeno v žalobě, když z předložených důkazů nevyplynula jakákoli ingerence ze strany žalované, která by směřovala k uzavření této smlouvy, a to včetně její identifikace prostřednictvím například občanského průkazu či pasu, když ohledně této skutečnosti žalobkyně nenavrhla žádné důkazy a svojí nepřítomností při ústním jednání se zprostila možnosti být v tomto směru poučena ve smyslu § 118 odst. 1 o. s. ř. V řízení pouze bylo prokázáno, že na účet žalované žalobkyně uhradila částku 36 045 Kč v postupných čtyřech platbách, nicméně žalobkyně přes výzvu soudu neuvedla, natož aby tak doložila, kolik žalovaná skutečně žalobkyni uhradila. I v této souvislosti se žalobkyně s ohledem na svoji nepřítomnost při ústním jednání zprostila možnosti být v tomto smyslu poučena ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. a jelikož žalovaná byla v řízení nečinná, tato skutečnost zjištěna nebyla, proto soud nemohl ani nárok žalobkyně posuzovat ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení, neboť není ani tvrzeno, natož prokázáno ze strany žalobkyně, kolik žalovaná na předmětné smlouvě uhradila, když z formulace žaloby je patrné („Částky zaplacené žalovaným byly dle č.l. V odst. 1 Smlouvy a č.l. 5 VOP započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny.“), že žalovaná částečně plnila, avšak v řízení nebylo možné zjisti kolik tak bylo a žalovaná tak neučinila ani přes výzvu soudu, když zároveň se zprostila svojí nepřítomností při ústním jednání možnosti být v tomto smyslu poučena. Soud v této souvislosti odkazuje na platnou judikaturu, která umožňuje takovéto poučení pouze ústně při jednání, když soud již před ústním jednáním v tomto směru žalobkyni alespoň vyzval, na což však nebylo žádným způsobem reagováno. Jelikož tedy žalobkyně neunesla břemeno tvrzení k otázce, kolik žalovaná z žalobní poskytnuté částky 36 045 Kč ve skutečnosti uhradila, nemohl najisto postavit závěry, zda na straně žalované skutečně došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.5. Ve věci byla plně úspěšná žalovaná a měla by mít podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, avšak byla v řízení nečinná, žádné náklady spojené s ním jí nevznikly a soud proto o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.