8 C 194/2021-25 — Okresní soud v Šumperku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 000 Kč spolu s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, z titulu nevrácené půjčky. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 19. 10. 2008 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 16 960 Kč (půjčka ve výši 10 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, tj. dne 25. 10. 2009. Žalovaná uhradila celkem 5 520 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] S.a.r.l., došlo s účinností ke dni 19. 6. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem spol. [anonymizována dvě slova] a žalobkyní došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva o postoupení nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem ze dne 12. 9. 2018. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou výzvou ze dne 12. 4. 2021 vyzvala k zaplacení, žalovaná ničeho neuhradila. 2. Mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudu je dána podle čl. 4 bod 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 s ohledem na bydliště žalovaného v České republice. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 4. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 5. Jelikož proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání, je jeho odůvodnění koncipováno jako zjednodušené ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 6. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 19. 10. 2008 žalovaná jako úvěrovaný a právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující společnost sjednali smlouvu [číslo] na základě které se tato společnost zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč, kterou žalované vyplatila téhož dne. Žalovaná se zavázala vrátit částku 10 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč, tj. celkem částku 16 960 Kč, v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná uhradila 5 520 Kč. Předmětnou pohledávku za žalovanou vyplývající z této smlouvy společnost [právnická osoba] postoupila nejdříve přechodnému věřiteli, který ji následně dne 24. 8. 2018 postoupil žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015 a o další změně věřitele přípisem ze dne 12. 9. 2018. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou výzvou ze dne 12. 4. 2021 vyzvala k zaplacení. 7. Vzhledem k datu předání hotovosti a sjednání smlouvy soud věc posuzoval v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. 8. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 10. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované ý úvěr ve výši 10 000 Kč a tuto povinnost splnila. Žalovaná se naopak zavázala tuto částku a poplatek ve výši 6 960 Kč, celkem částku 16 960, Kč uhradit v 53 týdenních splátkách po 320 Kč, nejpozději dne 25. 10. 2009. Žalovaná zaplatila částku 5 520 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni. Bylo dále pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že částku, která byla předmětem smlouvy, žalobkyni splatila, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaná neučinila. Soud proto shledal žalobu důvodnou jak co do jistiny, tak co do požadovaného zbývajícího souhrnného poplatku (kapitalizovaného úroku), tak co do požadovaného úroku z prodlení, na který žalobkyni vznikl nárok v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 obč. zák. ode dne následujícího po dni, kdy se dluh stal splatným, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Úrok z prodlení však žalobkyně požaduje až od 2. 7. 2015. Soud proto žalobě vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve sporu úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady ve výši 1 489 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Podmínky ustanovení § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného, údaje o smlouvě a dlužných částkách) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč Částku 1 489 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně. 12. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní neboť neshledal podmínky pro stanovení plnění v delší lhůtě splatnosti či ve splátkách.