18 C 246/2022-19 — Okresní soud v Šumperku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4.010,29 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.010,29 Kč od 5. 8. 2017 do 15. 1. 2021 kapitalizovaného částkou 1.466,30 Kč, a zákonného úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 4.010,29 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. V žalobě tvrdila, že dne 24. 6. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 13.000 Kč, které se jí žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 390 Kč spolu se smluvním úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.820 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.200 Kč. První splátka byla splatná dne 1. 7. 2016, poslední splátka byla stanovena na 4. 8. 2017. Žalovaná splátky úvěru nehradila řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně měl ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 8.989,71 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně po žalované požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně požaduje dlužnou jistinu ve výši 4.010,29 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 13.000 Kč a částkou zaplacenou žalovanou ve výši 8.989,71 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.466,30 Kč (tj. ve výši 8,05 % ročně z částky 4.010,29 Kč od 5. 8. 2017 do 15. 1. 2021), a úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4.010,29 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 4. Ve věci soud dospěl na základě předložených listin k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 24. 6. 2019 byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], uzavřena smlouva o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne vyplatila žalované v hotovosti částku 13.000 Kč. Žalovaná se zavázala věřiteli zaplatit kromě částky 13.000 Kč úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.820 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.200 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 390 Kč. První splátka byla splatná dne 1. 7. 2016, poslední splátka byla stanovena 4. 8. 2017. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr z údajů uvedených žalovanou, zaznamenaných v kartě zákazníka – žádosti o úvěr, ve které tato uvedla, že je svobodná, má 1 nezaopatřené dítě, druh bydlení žijící s rodiči, že je od [číslo] zaměstnaná u [právnická osoba], jako [anonymizováno], že její čistá mzda činí 11.920 Kč, přípravky na děti 1.500 Kč, ostatní příjmy 2.500 Kč, celkem příjmy 15.920 Kč, že u právní předchůdkyně žalobkyně má již půjčku/úvěr v celkové výši 22.000 Kč, s měsíční splátkou 3.000 Kč, dále že má půjčku/úvěr u [anonymizováno] v celkové výši 13.000 Kč, s měsíční splátkou 1.500 Kč, měsíční výdaje že má na nájem/inkaso 1.000 Kč, výdaje domácnosti (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 8.100 Kč, celkem se splátkami úvěrů výdaje 13.600 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla dne 15. 1. 2021 postoupena žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámením ze dne 12. 2. 2021, předaným k poštovní přepravně dne 15. 2. 2021, žalované oznámila postoupení pohledávky a vyzvala ji k úhradě do 10 dnů od obdržení tohoto dopisu. Před podáním žaloby byla žalovaná výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 13. 5. 2021, předanou k poštovní přepravě dne 14. 5. 2021, vyzvána k zaplacení. Žalovaná zaplatila částku 8.989,71 Kč. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. 10. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vyk