18 C 255/2022-27 — Okresní soud v Šumperku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6.625 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 6.625 Kč od 26. 4. 2019 do zaplacení, dále částky 2.500 Kč nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a částky 1.000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku, po prověření schopnosti žalovaného splatit úvěr, dne 26. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč, které byly žalovanému zaslány dne 26. 3. 2019 na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 1.625 Kč Částky jistiny a poplatku byly splatné dne 25. 4. 2019. Žalovaný uhradil částku 1.500 Kč. Částka 2.500 Kč představuje účelně vynaložené náklady za písemné výzvy odeslané dne 2. 5. 2019, 9. 5. 2019, 16. 5. 2019, 25. 5. 2019 a 9. 6. 2019. Částka 1.000 Kč představuje smluvní pokutu sjednanou dle smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky ve výši 5.000 Kč za každý den prodlení, a to za dobu od 26. 4. 2019 (den po splatnosti zápůjčky) do 25. 3. 2022 (tj. ke dni podání žaloby). Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 4. Ze smlouvy o zápůjčce, že žalobkyně a žalovaný sjednali prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne 26. 3. 2019 dohodu, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 5.000 Kč převodem na bankovní účet č. [bankovní účet], a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1.625 Kč nejpozději do 25. 4. 2019. Roční procentní sazba nákladů tak činila 2 969 % a celková částka splatná žalovaným 6.625 Kč. Ve smlouvě strany dále sjednaly, že věřitel je oprávněn požadovat po spotřebiteli náklady ve výši po 500 Kč za písemnou upomínku/výzvu k úhradě. Dále strany sjednaly pro případ prodlení klienta s plněním jeho závazků dle smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. Z kopie občanského průkazu, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného. 6. Z výplatních pásek, že za měsíc leden 2019 činila čistá mzda žalovaného 27.667 Kč, za únor 2019 25.210 Kč. 7. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně že částka 5.000 Kč byla žalovanému vyplacena na účet uvedený ve smlouvě dne 26. 3. 2019. 8. Z upomínek datovaných dnem 2. 5. 2019, 9. 5. 2019, 16. 5. 2019, 25. 5. 2019 a 9. 6. 2019, že žalobkyně vyhotovila výzvy adresované žalovanému. 9. Z výzvy a poštovního podacího archu České pošty, že právní zástupce žalobkyně dne 21. 2. 2020 odeslal žalovanému výzvu před podáním žaloby k úhradě částky 8.486 Kč z předmětné smlouvy, a to do tří dnů. 10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný sjednali prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne 26. 3. 2019 dohodu, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 5.000 Kč převodem na bankovní účet č. [bankovní účet], a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1.625 Kč nejpozději do 25. 4. 2019. Roční procentní sazba nákladů tak činila 2 969 % a celková částka splatná žalovaným 6.625 Kč. Ve smlouvě strany dále sjednaly, že věřitel je oprávněn požadovat po spotřebiteli náklady ve výši po 500 Kč za písemnou upomínku/výzvu k úhradě. Dále strany sjednaly pro případ prodlení klienta s plněním jeho závazků dle smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Částku 5.000 Kč žalobkyně dne 26. 3. 2019 převedla na účet uvedený žalovaným ve smlouvě. Žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr vycházela z výplatních pásek žalovaného, z nich vyplývalo, že za měsíc leden 2019 činila čistá mzda žalovaného 27.667 Kč, za únor 2019 25.210 Kč. Žalobkyně dne 2. 5. 2019, 9. 5. 2019, 16. 5. 2019, 25. 5. 2019 a 9. 6. 2019 vyhotovila upomínky k úhradě. Výzvou ze dne 21. 2. 2020, odeslanou téhož dne právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, a to do tří dnů. Žalovaný uhradil částku 1.500 Kč. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013:„ půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu § 218 odst. 1 trestního zákoníku o přečinu lichvy. 19. Byť k naplnění skutkové podstaty lichvy je třeba zneužít něčí tísně, nezkušenosti apod., má podepsaný soud za to, že je vyloučené, aby soudy v civilním řízení vůbec uvažovali nad tím, že by úrok s RPSN 2969 % mohl být v souladu s dobrými mravy za stavu, kdy soudy v trestních řízeních považují úrok 44 % za naplňující jeden ze znaků trestného činu lichvy. 20. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně, po prověření schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr, se žalovaným uzavřela dne 26. 3. 2019 smlouvu, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem. Na základě smlouvy se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč a tuto povinnost splnila. Žalovaný se zavázal zaplatit celkové náklady úvěru ve výši 1.625, a to spolu s jistinou úvěru ve lhůtě do 30 dnů. Roční procentní sazba nákladů úvěru tak činila 2 969 %. S ohledem na takovou výši nákladů je nutno smlouvu uzavřenou se spotřebitelem považovat za neplatnou dle § 588 o. z. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 26. 3. 201 vyplatila částku 5.000 Kč. Žalo