18 C 258/2022-20 — Okresní soud v Šumperku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3.560 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z 3.560 Kč od 5 20. 12. 2017 do 29. 11. 2019 kapitalizovaného částkou 565,20 Kč, a zákonného úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 3.560 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. V žalobě tvrdila, že dne 8. 11. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč, které se jí žalovaný zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč spolu se smluvním úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.120 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč. První splátka byla splatná dne 15. 11. 2016, poslední splátka byla stanovena na 19. 12. 2017. Žalovaný splátky úvěru nehradil řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně měl ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 4.440 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně po žalovaném požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně požaduje dlužnou jistinu ve výši 3.560 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 8.000 Kč a částkou zaplacenou žalovaným ve výši 4.440 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 565,20 Kč (tj. ve výši 8,05 % ročně z částky 3.560 Kč od 20. 12. 2017 do 29. 11. 2019), a úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3.560 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 4. Ve věci soud dospěl na základě předložených listin k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 8. 11. 2016 byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], uzavřena smlouva o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne vyplatila žalovanému v hotovosti částku 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal věřiteli zaplatit kromě částky 8.000 Kč úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.120 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. První splátka byla splatná dne 15. 11. 2016, poslední splátka byla stanovena 19. 12. 2017. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr z údajů uvedených žalovaným, zaznamenaných v kartě zákazníka – žádosti o úvěr, ve které tento uvedl, že je svobodný, nemá nezaopatřené dítě, druh bydlení spolubydlící, že žije s partnerkou, je od [číslo] zaměstnán u [příjmení] - [anonymizována čtyři slova], [obec], jako [anonymizována tři slova], že jeho čistá mzda činí 14.800 Kč, celkem příjmy 14.800 Kč, že u právní předchůdkyně žalobkyně má již půjčku/úvěr v celkové výši 12.000 Kč, s měsíční splátkou 1.620 Kč, měsíční výdaje že má na nájem/inkaso 2.500 Kč, výdaje domácnosti (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 6.800 Kč, ostatní náklady 2.000 Kč, celkem se splátkou úvěru výdaje 12.920 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla dne 29. 11. 2019 postoupena žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámením ze dne 29. 11. 2019, předaným k poštovní přepravně dne 13. 12. 2019, žalovanému oznámila postoupení pohledávky a vyzvala jej k úhradě do 10 dnů od obdržení tohoto dopisu. Před podáním žaloby byl žalovaný výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 3. 9. 2020, předanou k poštovní přepravě dne 4. 9. 2020, vyzván k zaplacení. Žalovaný zaplatil 4.440 Kč. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. 10. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda d