210 C 48/2020-132 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem podaným dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] a [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 38 133,83 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 828,97 Kč od 29. 6. 2019 do zaplacení, s odůvodněním, že žalovaný a předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve 42 měsíčních splátkách po 1 269 Kč, což ale žalovaný neučinil a předchůdkyně žalobkyně pohledávku zesplatnila ke dni 28. 6. 2019. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 33 828,97 Kč, smluvního kapitalizovaného úroku ve výši 1 959,87 Kč, zákonného úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 62,27 Kč, poplatků za upomínky ve výši 2 232,72 Kč a náklady žalobkyně spojené s uplatněním pohledávky ve výši 50 Kč. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, která žalovaného vyzývala k úhradě dluhu, ale bezvýsledně 2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] a akceptace návrhu na uzavření smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že se předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně ve 42 splátkách po 1 269 Kč. Částka měla být vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet]. 4. Z rámcové smlouvy ze dne [datum] a potvrzení o zřízení účtu bylo zjištěno, že žalovaný a předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních služeb, na základě které byl žalovanému zřízen účet č. [bankovní účet]. 5. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že dne [datum] je veden záznam o čerpání půjčky ve výši 40 000 Kč. 6. Z oznámení o zesplatnění ze dne [datum] a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému, že banka prohlásila jeho pohledávky za splatné a vyzvala ho k úhradě dlužné částky 35 851,11 Kč. Oznámení bylo odesláno 28. 6. 2019. 7. Z oznámení o zesplatnění a předžalobní upomínky ze dne [datum], poštovního podacího archu, dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila výzvu před podáním žaloby. Ta byla odeslána [datum]. 8. Z kopie občanského průkazu č.l. 65 bylo zjištěno, že patří žalovanému. 9. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti bylo zjištěno, že jsou v něm uvedeny údaje o žalovaném, ze kterých žalobkyně vycházela při ověření úvěruschopnosti. Uveden je příjem ze zaměstnání ve výši [částka], výdaje na živobytí [částka], další výdaje [částka]. Celková pravděpodobnost splácení úvěru byla 98,88 %. Předchůdkyně žalobkyně započítala náklady na domácnost ve výši [částka], životní náklady ve výši [částka], další výdaje [částka] a vypočetla platební kapacitu žalovaného ve výši [částka]. 10. Z kreditního reportu bylo zjištěno, že je zde úvěrová historie žalovaného. Žalovaný žádal o úvěr dne [datum] ve výši [částka], který byl odmítnut. 11. Z výpisu z registru [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v registru nalezen. 12. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti bylo zjištěno, že protokol obsahuje postup banky při prověření úvěruschopnosti. Banka vycházela z deklarovaného příjmu žalovaným, který ověřila pouze statistického modelu. Výdaje žalovaného pak sama ze své vůle navýšila na částku [částka], načež dospěla k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet. Dle protokolu byl žalovaný bez záznamu v registrech. 13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. 14. Z dalších provedených důkazů, a to návrh dodatku ke smlouvě o půjčce, akceptace návrhu dodatku ke smlouvě o půjčce, poštovní podací archu ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum], výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum], Všeobecné obchodní podmínky, sazebník, Produktové obchodní podmínky, [anonymizována dvě slova], soud nečinil žádné skutkové závěry, neboť pro posouzení věci byl skutkový stav dostatečně zjištěn důkazy výše uvedenými. 15. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních služeb, na základě které byl žalovanému zřízen účet č. [bankovní účet]. Žalovaný dne [datum] požádal předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí částky ve výši 40 000 Kč, ta jeho žádost akceptovala a poskytla žalovanému na jeho účet částku 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit částku 40 000 Kč spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně ve 42 splátkách po 1 269 Kč, což ale neučinil. Předchůdkyně žalobkyně pohledávky žalovaného zesplatnila ke dni 28. 6. 2019 a stejného dne mu odeslala oznámení o zesplatnění. Pohledávka byla následně postoupena z předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] na žalobkyni. Ta žalovaného vyzývala k uhrazení dlužné částky. Předchůdkyně žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalovaného nahlížela do registru [příjmení] a vycházel z deklarovaného příjmu žalovaného ve výši [částka] a stanovila výdaje žalovaného na částku [částka]. 16. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 22. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříle