9 C 79/2022-49 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobou podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se žalobkyně domáhala, aby soud žalované uložil povinnost zaplatit jí částku 17 100 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč; žalovaná potvrdila převzetí prostředků svým podpisem a zavázala se zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 450 Kč; poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas a na dlužnou částku uhradila celkem pouze částku 10 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni a postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení pohledávky žalobkyně pohledávku za žalovanou vyčíslila částkou 17 100 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 13 300 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 3 800 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 19,52 % ročně z dlužné jistiny 13 300 Kč od [datum] do [datum], tj. ve výši ve výši 2 098,56 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny ve výši 13 300 Kč od [datum] do [datum], tj. ve výši 1 022,99 Kč, úrok ve výši 19,52 % ročně z částky 13 300 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 300 Kč od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalované právním zástupcem žalobkyně zaslána výzva k plnění ze dne [datum]. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil soudu zdejšímu. 3. Soud ve věci nařídil na den [datum] jednání, z něhož se žalobkyně omluvila. Žalovaná se bez omluvy k jednání soudu, které se ve věci konalo dne [datum], nedostavila, přestože k němu byla řádně předvolána. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalované, které se svým postupem připravily o možnost být soudem poučeny ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit v šedesáti týdenních splátkách spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, celkem 27 000 Kč. 5. Z karty zákazníka ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že má příjem ze zaměstnání ve výši 13 100 Kč, pobírá výživné ve výši 3 000 Kč, žije v nájemním byt s výdaji na bydlení 3 000 Kč, odhadované měsíční výdaje má ve výši 9 000 Kč. Svá tvrzení měla žalovaná doložit pracovní smlouvou a výplatními páskami. 6. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná ve splátkách na poskytnutý úvěr zaplatila celkem 10 000 Kč, s tím, že její dluh ze smlouvy [číslo] ke dni postoupení pohledávky činil 17 100 Kč. 7. Dopisem z [datum] předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] se společnost [právnická osoba] stala věřitelem pohledávky ze smlouvy o půjčce [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení pohledávky ve výši 21 750 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu. Z předloženého podacího lístku soud zjistil datum podání listiny [datum]. 8. Výzvou k plnění ze [datum] s podacím lístkem k uvedenému datu bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě částky 21 750 Kč s úrokem 19,52 % ročně a úrokem z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně. 9. Z fotokopie listiny, která měla být pracovní smlouvou uzavřenou mezi žalovanou a jejím zaměstnavatelem, soud neučinil žádná zjištění, neboť tato je převážně nečitelná. 10. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla žalované v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná svým podpisem smlouvy stvrdila, že žalobkyni vrátí částku 27 000 Kč v 60 ti týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaná na poskytnuté plnění vrátila žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalované z údajů uvedených žalovanou, zaznamenaných v zákaznické kartě, a zjistila, že žalovaná má měsíční příjem ve výši 13 100 Kč, pobírá výživné 3 000 Kč měsíčně, žije v nájemním bytě s výdajem na bydlení 3 000 Kč, a odhadované měsíční výdaje má ve výši 9 000 Kč. Dopisem z [datum] právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou informovala o postoupení pohledávky ve výši 21 750 Kč ze smlouvy [číslo]. Žalobkyně výzvou ze dne [datum] odeslanou téhož dne vyzvala žalovanou k úhradě částky 21 750 Kč s příslušenstvím. 11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo] musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 [příjmení] vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z [datum], sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebi