17 C 18/2023-37 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 25 000 Kč od 7. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 094,52 Kč, náklady spojených s vymáháním pohledávky ve výši 473 Kč. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaný na svůj dluh celkem ničeho neuhradil. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti. Žalobkyně po žalovaném požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. 2. Žalobkyně se po žalovaném dále domáhala zaplacení částky 5 832 Kč představující kapitalizovaný úrok a částky 4 700 Kč z titulu smluvní pokuty, v tomto rozsahu však vzala žalobu před zahájením jednání ve věci zpět. 3. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil. 4. Za předchozího souhlasu žalobkyně a žalovaného soud ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Ze smlouvy označené jako„ smlouva o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru stejného čísla ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit [datum], úroková sazba činila 276,52 % ročně. 6. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že dne [datum] poukázala na účet žalovaného částku 8 000 Kč a dne [datum] částku 17 000 Kč, jako půjčku a dodatečnou půjčku s identifikátorem [číslo] a [číslo]. 7. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a právní předchůdkyně žalobkyně, jako postupitel uzavřely dne [datum] písemnou smlouvou o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikované v příloze [číslo] smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými, s účinností ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo] ve znění smlouvy o úvěru ze dne [datum] se nachází v seznamu postoupených pohledávek. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku, soud zjistil, že na základě zmocnění právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] ve znění smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne [datum]. 9. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o výši nákladů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky, konkrétně odchozí dopis [částka], odchozí dopis doporučeně [částka], odchozí telefonický hovor [částka], osobní návštěva [částka]. 10. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že žalobkyně v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky za žalovaným eviduje celkem 1x odeslání obyčejného dopisu ze dne [datum] a celkem 2x cestu pověřeného pracovníka na kontaktní adresu žalovaného ze dne [datum] a [datum]. 11. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému, ve které jej vyzval k zaplacení dlužných částek ze smlouvy [číslo] ve znění smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne [datum]. 12. Z výše uvedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně. a žalovaný dne [datum] podepsali smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy podepsané dne [datum], na základě, které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 25 000 Kč a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit do [datum]. Částka 25 000 Kč byla žalobkyní převedena na účet žalovaného. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo] byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně žalovanému odeslala oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předaným k poštovní přepravě dne [datum]. Před podáním žaloby byla žalovanému odeslána výzva k zaplacení dluhu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], předanou k poštovní přepravě dne [datum]. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet