Žalobou podanou u zdejšího soudu 15. 4. 2026 jako návrh na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku, která odpovídá povinnosti vrátit zápůjčku, sjednané poplatky a smluvní pokuty. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným prostředky komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce dne 2. 5. 2025, kterou se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku 16 000 Kč, kterážto povinnost byla následně upravena dodatkem uzavřeným dne 25. 5. 2025 s povinností žalobkyně poskytnout žalovanému zápůjčku dalších 6 000 Kč. Žalovaný učinil návrh smlouvy o zápůjčce vyplněním svých generálií na internetové stránce žalobkyně , Anonymizováno, , uvedl svůj e-mail i telefonní číslo, totožnost žalovaného byla doložena kopií osobního dokladu, zvolil výši zápůjčky a splatnost, a poté, co mu byl po odkliknuti souhlasu se smlouvu zaslán na mobilní telefonu , Anonymizováno, , vyplnil jej na internetové stránce do příslušeného pole, čímž došlo k nahrazení podpisu žalovaného na smlouvě. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 16 000 Kč dne 2. 5. 2025 a částku 6 000 Kč dne 26. 5. 2025 vždy na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalobkyně tvrdila, že ověřila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr nahlédnutím do veřejných databází a na základě údajů o poměrech doložených žalovaným vyžádanými dokumenty. Žalobkyně výslovně uvedla, že bližší dokumentaci a tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele úvěru nebude označovat, a navrhla v případě závěru soudu o tom, že nesplnila své povinnosti poskytovatele úvěru, aby soud přiznal požadované plnění jako bezdůvodné obohacení.2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný.3. Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání podle § 115a zákona č. 89/2012 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených písemných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a soud měl za to, že žalovaný s tímto postupem také souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Soud učinil skutková zjištění z podkladů předložených žalobkyní, a to z Údaje o provedených platbách, že žalovanému byly na účet vedený u , právnická osoba, . č. , č. účtu, poskytnuty částky 16 000 Kč dne 2. 5. 2025 a 6 000 Kč dne 26. 5. 2025. Ze Smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že jejími stranami jsou žalobkyně a žalovaný, účet žalovaného je označen číslem , č. účtu, , úroková sazba je 0 %, výše zápůjčky je 16 000 Kč a žalovaný je povinen ji splatit spolu s poplatkem 5 200 Kč do 1. 6. 2025; podpis žalovaného je nahrazen grafickým prvkem a údajem Klient: , anonymizováno, . Z Dodatku ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že stranami jsou žalobkyně a žalovaný, obsahem jde o navýšení zápůjčky o 6 000 Kč na celkovou částku 22 000 Kč, podpis žalovaného je nahrazen grafickým prvkem a údajem Klient: , anonymizováno, Z Dodatku ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že stranami jsou žalobkyně a žalovaný, obsahem je prodloužení splatnosti zápůjčky na celkovou částku 22 000 Kč o 30 dní a poplatek za prodloužení je 7 150 Kč, podpis žalovaného je nahrazen grafickým prvkem a údajem Klient: , anonymizováno, . Z fotografií občanského průkazu soud zjistil, že jde o občanský průkaz č. , hodnota, žalovaného platný do , datum, . Soud neučinil žádná skutková zjištění z Upomínky ze dne 8. 7. 2025, Upomínky ze dne 15. 7. 2025, Opakované výzvy k úhradě ze dne 22. 7. 2025, Opakované výzvy k úhradě ze dne 31. 7. 2025, Všeobecných obchodních podmínek společnosti , Jméno žalobkyně, ., Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 3. 2026, Podacího lístku – , Anonymizováno, .5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 16 000 Kč, a poté po uzavření dodatku další částku 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že částku zápůjčky 22 000 Kč vrátí spolu s poplatkem za poskytnutí a poplatkem za prodloužení splatnosti, aniž by musel platit úroky. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku, když žalovaný potvrdil svou totožnost poskytnutím občanského průkazu ve fotografii, občanský průkaz byl platný v době, kdy došlo k uzavírání smlouvy, a zadal , Anonymizováno, do systému žalobkyně, poté, co jej na jím uvedené telefonní číslo , tel. číslo, zaslala. Takto došlo k opakovanému uzavírání dodatků smlouvy, kdy jednak byla navýšena částka zápůjčky na celkem částku 22 000 Kč a jednak byla prodloužena splatnost částky, kterou se zavázal žalovaný zaplatit žalobkyni. Žalobkyně skutečně žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 22 000 Kč, což odpovídá výpisům z účtu, které žalobkyně předložila, totiž na účet vedený pro žalovaného společností , právnická osoba, . Žalobkyně neověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, resp. žalobkyně v řízení, ač poučena, žádné konkrétní údaje netvrdila a nedoložila, pokud jde o poměry žalovaného, a namísto toho výslovně požádala, aby soud přiznal plnění jako bezdůvodné obohacení.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli;podle § 7 odst. 1, písm. g) a § 9 z. s. ú. je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka;podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; odst. 2 Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy;podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem;podle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […];podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle označené právní úpravy a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze co do částky vymezené v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Jedná se o částku bezdůvodného obohacení žalovaného, který je povinen jej vydat žalobkyni, která částky 16 000 Kč a 6 000 Kč poskytla žalovanému, avšak chybí právní důvod takového plnění. Soud naznal, že smlouva mezi žalobkyní a žalovaným sice vznikla jako dvoustranné právní jednání, totožnost žalovaného byla prokázána, učinil návrh smlouvy a podepsal ji v písemné formě prostředky nahrazujícími vlastnoruční podpis. Smlouva je však neplatná, protože žalobkyně jako poskytovatel peněžní služby, podnikatel, neověřila před poskytnutím peněžních prostředků a uzavřením smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky a poplatky. Jak z označené právní úpravy vyplývá pro případy, kdy je osobou, které jsou dočasně peněžní prostředky poskytovány, spotřebitel, musí být posouzeny všestranně majetkové poměry spotřebitele, jak příjmy a majetek, tak jeho výdaje. V předmětné věci na tuto povinnost žalobkyně zcela rezignovala, resp. přímo uvedla, že tvrdit a prokazovat tuto povinnost konkrétními skutečnostmi nehodlá. Soud tak mohl dojít k závěru, že žalobkyně svou povinnost z právní úpravy nesplnila, smlouva o zápůjčce, a i její dodatky jsou neplatné. Žalovanému tedy nebyla založena žádná povinnost, jak ji žalobkyně tvrdí a uplatňuje. Žalovaný je povinen vrátit pouze to, oč se skutečně zvýšil jeho majetek plněním ze strany žalobkyně. Soud nemohl ani přihlédnout k žádné skutečnosti, která by odpovídala tomu, že objektivně byl žalovaný schopen zápůjčku se všemi poplatky splatit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023), když nic takového nevyšlo v řízení najevo a soud vázán projednací zásadou po takových skutečnostech nepátrá, žalobkyně ničeho neuvedla, jak odpovídá jejímu shora připomenutému procesnímu vyjádření. Soud proto jinak zamítl všechny nároky žalobkyní uplatněné, jak vyplývá z bodu II. výroku tohoto rozsudku, a to včetně práva na úroky z prodlení, když soud je vázán zásadou vyjádřenou Nejvyšším soudem, že v případě neplatnosti smlouvy podle § 87 z. s. ú. nelze spotřebitele, žalovaného, vázat povinností platit úroky z prodlení z povinností vydat bezdůvodné obohacení, když zákon vymezuje dobu, kdy má bezdůvodné obohacení vydat (viz , anonymizováno, ).8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 13,2 % nákladů, a to soudního poplatku 1 320 Kč, náhrady odměny právního zástupce žalobkyně podle § 137 odst. 2 o. s. ř. podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby z tarifní hodnoty 32 998 Kč částkou 2 420 Kč, a k tomu vždy náhradu hotových výdajů podle § 13 a. t. po 450 Kč, a k tomu náhradu za daň z přidané hodnoty, což činí 11 739 Kč. Poměr úspěchu žalobkyně soud zohlednil vzhledem k celému předmětu řízení, a to i v rozsahu nároku na uplatněné příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Předmětem řízení tak byla částka 38 866,95 Kč, úspěch žalobkyně byl 22 000 Kč, což je 56,6 %, od toho je nutné odečíst neúspěch, což odpovídá úspěchu žalovaného, a úspěch tak je 13,2 %. Z částky nákladů 11 739 Kč je poměrným úspěchem a odpovídající částí náhrady částka 1 549,50 Kč, jak soud vyjádřil v bodu III. výroku tohoto rozsudku.9. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1, první část věty, o. s. ř.