6 C 295/2020-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 25. 9. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 920 Kč jako nedoplatku úvěru poskytnutého žalovanému právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 6. 2017 [číslo] byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 9 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 15 660 Kč (úvěr 9 000 Kč, souhrnný poplatek 6 660 Kč) v 58 týdenních splátkách po 270 Kč. Žalovaný uhradil celkovou částku 8 740 Kč, rozdíl ve výši 6 920 Kč je nyní žalobkyní požadován, a to jako nedoplatek jistiny ve výši 5 329,23 Kč a nedoplatek poplatku ve výši 1 590,77 Kč. Nedoplatek byl smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 5 329,23 Kč, poplatku ve výši 1 590,77 Kč, dále zkapitalizovaného úroku ve výši 1 731,11 Kč (jedná se o 23,72% úrok z jistiny 5 329,23 Kč od 25. 7. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019), zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 647,50 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 5 329,23 Kč od 1. 8. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5 329,23 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 329,23 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 13. 6. 2017 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 9 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a vedle něho zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 660 tvořený úrokem ve výši 1 260 Kč (23,72 % ročně pro splatnost 58 týdnů), administrativním poplatkem ve výši 1 800 Kč a hotovostním inkasem splátek ve výši 3 600 Kč Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 15 660 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 270 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. 4. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. 5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 30. 4. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 10 044,54 Kč nejpozději do 7. 5. 2020. 6. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 11. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 12. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 13. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 14. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o půjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 74 % (na 58 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN ve výši 195 %. 15. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 1/3 z půjčené částky. 16. Žalovaným byla celkem uhrazena částka 8 740 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 1/3 z půjčky, v tomto případě tedy částku 3 000 Kč (9 000 Kč: 3), tak žalovanému zbývá k úhradě částka 3 260 Kč (9 000 Kč + 3 000 Kč – 8 740 Kč zaplacených žalovaným). Částka 3 000 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí úvěru. Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 3 660 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (6 660 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 74% poskytnutého úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 1/3 poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 1 260 Kč s tím, že podle čl. 1 představují 23,72 % p. a. Požadavek na zaplacení smluvních úroků nebyl v této smlouvě omezen pouze na původně sjednanou dobu trvání smlouvy. Výpůjční úroková sazba je potom stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy. Žalobkyně tedy podle názoru soudu má nárok i na běžící smluvní úrok, který požaduje ve výši 23,72 % p. a. z jistiny zjištěné soudem, tedy z částky 3 260 Kč od doby původní splatnosti smlouvy, tedy od 25. 7. 2018 do zaplacení. 17. S ohledem na výše uvedené soud podané žalobě vyhověl částečně a zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 3 260 Kč (9 000 Kč + soudem přiznaný souhrnný poplatek ve výši 3 000 Kč – 8 740 Kč zaplacených žalovaným). Zaplacenou částku 8 740 Kč soud započetl na souhrnný poplatek a zbývá tedy uhrazení zbylé části jistiny ve výši 3 260 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z jistiny, k níž dospěl soud. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu ještě v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 3 660 Kč. Jelikož žalobkyně požadovala placení úroků z prodlení z jistiny ve výši 5 329,23 Kč, tedy z částky vyšší, než ke které dospěl soud, zamítl soud v části jistiny 2 069,23 Kč placení úroků z prodlení od 1. 8. 2018 do zaplacení i placení úroků ve výši 23,72 % p. a. z částky 2 069,23 Kč od 25. 7. 201