10 C 72/2021-41 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uváděla, že žalovaná uzavřela dne 8. 11. 2016 se společností [právnická osoba] (ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO]) smlouvu o úvěru [číslo] dle zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 55 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové výši 101 200 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku v 16 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 3. 3. 2018. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrované poskytl dne 8. 11. 2016, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas, ocitla se tak v prodlení. Žalobkyně coby postupník uzavřela dne 11. 12. 2019 se společností [právnická osoba] [IČO] coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Vzhledem k prodlení žalované má tak žalobkyně krom dlužné jistiny i nárok na zákonný úrok z prodlení v zákonné výši z žalované částky od 4. 3. 2018 do zaplacení. Žalovaná částka 42 675 Kč je tak tvořena neuhrazenou jistinou úvěru po lhůtě splatnosti, kterou žalobkyně uplatňuje ve výši 42 675 Kč. Dne 26. 2. 2020 byla žalované zaslána výzva dle § 142a o.s.ř. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, na jednání se bez jakékoliv omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal bez přítomnosti žalované u jednání s odkazem na ustanovení § 10 odst. 2 a 3 o.s.ř. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela dne 8. 11. 2016 se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 55 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové výši 101 200 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku v 16 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 3. 3. 2018. Celkové náklady spotřebitelského úvěru, které se žalovaná zavázala spolu s jistinou úvěru zaplatit tak činily 46 200 Kč. Celkovou částku 101 200 Kč měla žalovaná zaplatit v 16 měsíčních splátkách po 6 325 Kč. Totéž pak vyplynulo i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a předpisu splátek. 4. Aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby vyplývá jednak ze smlouvy o prodeji části závodu mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] a dále ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. 5. Žalobkyně v žalobě ani později neuvedla údaj o tom, kolik žalovaná na svůj dluh zaplatila, soud však vycházel z žalobních tvrzení, že dluh ke dni podání žaloby činil 42 050 Kč, odečteme-li tuto částku od částky, kterou měla žalovaná dle smlouvy o úvěru zaplatit, je zřejmé, že zaplatila celkem 59 150 Kč. Žalovaná netvrdila, že by na svůj dluh zaplatila více. 6. Uzavřením smlouvy o úvěru vznikla právnímu předchůdci žalobkyně poskytnout žalované úvěr a žalované naopak povinnost vrátit věřiteli poskytnutou částku úvěru, tedy částku 55 000 Kč, jak to vyplývá z ustanovení § 2 395 o. z. Z citovaného ustanovení rovněž plyne povinnost úvěrované zaplatit úvěrujícímu sjednaný úrok. Ten je v samotné smlouvě stanoven jako 21 % p. a. z jistiny úvěru. Současně ze smlouvy plyne, že tento úrok je součástí celkové vyčíslené částky nákladů úvěru ve výši 46 200 Kč za dobu trvání úvěru, tedy za 16 měsíců. Je současně zřejmé, že 21 % p. a. za dobu 16 měsíců z jistiny 55 000 Kč nečiní 46 200 Kč, ale pouze 15 400 Kč. Žalovaná se však zavázala zaplatit náklady úvěru ve výši 46 200 Kč a je zřejmé, že i částka nad 15 400 Kč plní stejný účel jako sjednané úroky, tedy pokrytí nákladů úvěru a dosažení zisku úvěrující společnosti. Je tedy možno uzavřít, že celou částku 46 200 Kč je možno považovat za sjednaný úrok ve smyslu § 2 395 o. z. Úrok v takové výši s ohledem na dobu trvání úvěru (16 měsíců) a jistinu úvěru 55 000 Kč je však dle názoru soudu možno považovat za nepřiměřeně vysoký. Za jakousi hranici výše úroku považuje soud 30 % p. a., což je při výši jistiny úvěru 55 000 Kč a době trvání úvěru 16 měsíců 22 000 Kč. Úrok nad tuto částku považuje soud za nepřiměřeně vysoký. Jde dle názoru soudu o ujednání smlouvy, které je právním jednáním příčícím se dobrým mravům a podle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. neplatné. Dle názoru soudu tak právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení této části úroku, tedy na zaplacení částky 24 200 Kč. Proto soud tuto částku odečetl od částky žalované a přiznal žalobkyni rozdíl těchto částek, tedy 17 850 Kč a tuto částku tedy uložil žalované zaplatit, a to včetně úroku z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 o. z., s ohledem na prodlení žalované. Naopak pokud jde o částku 24 200 Kč soud žalobu, jako nedůvodnou, zamítl. 7. Žalovaná měl ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované náklady řízení nevznikly, nepřiznal soud žádnému účastníků toto právo. 8. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku. 9. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 1 682 Kč, zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (položka 2,1.) sazebníku soudních poplatků). Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1,1.) sazebníku, tedy do výše 2 103 Kč. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 421 Kč.