15 C 272/2021-37 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 30. 9. 2021 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 36 721 Kč, a to jako nedoplatku ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 22. 2. 2016 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO]. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 16 721 Kč. Celkem měla tedy žalovaná původní věřitelce vrátit částku 36 721 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 613 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 4. 2017. Žalovaná však nehradila jednotlivé splátky řádně a včas, resp. neuhradila ničeho. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 24. 6. 2019. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 36 721 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 16 721 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 9 088,33 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 897,08 Kč, úroků ve výši 20,50% ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 2. 2016 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem v částce 16 721 Kč, celkem tedy částku 36 721 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 613 Kč, resp. v případě poslední splátky po 554 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl vypočten jako součet úroku ve výši 2 633 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 110 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 978 Kč. Žalovaná potvrdila podpisem smlouvy o zápůjčce, že požadovanou částku převzala při podpisu smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce pak bylo dále uvedeno, že sazba RPSN byla ujednána ve výši 68,70% při stanovených 60 splátkách, úroková sazba 20,50% p. a. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou postoupila současné žalobkyni. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky na současnou žalobkyni a zároveň žalovanou vyzvala k úhradě pohledávky nové žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno dne 17. 7. 2019. 6. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 28. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné pohledávky nejpozději do 12. 2. 2021. Žalované kromě toho opětovně sdělila důvod vzniku pohledávky, poučila ji o postoupení pohledávky a dále též o tom, že v případě neuhrazení pohledávky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána dne 29. 1. 2021. 7. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalovaná uzavřela se žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, smlouvu o zápůjčce na základě níž žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 613 Kč (resp. v případě poslední splátky ve výši 554 Kč). Spolu s poskytnutou částkou se žalovaná zavázala vrátit též souhrnný poplatek ve výši 16 721 Kč. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019 a současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalovaná neuhradila na dluh ničeho. 8. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům. 9. Vztah mezi účastníky se řídí dle ust. § 2390 až ustanovení § 2394 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem. 10. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 11. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 12. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 13. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 14. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku (poplatku za poskytnutí zápůjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 16 721 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky 20 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 83% (za 60 týdnů) z vypůjčené částky je neúměrně vysoký. Obdobně se soud staví i k výši RPSN uváděné ve smluvních podmínkách. Soud má vážné pochybnosti o správnosti této výše, neboť je toho názoru, že tato výše RPSN odpovídá zápůjčce bez započítání hotovostního inkasa splátek. Podle soudu by však i tato částka měla být do RPSN započítána. 15. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí zápůjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 000 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté zápůjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaná ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsala. 16. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná ničeho neuhradila. Bylo věcí žalované, aby tvrdila a zejména pak prokázala, že na uvedenou zápůjčku uhradila více. Nicméně výše souhrnného poplatku 16 721 Kč, je jak shora uvedeno dle názoru soudu za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 83% zápůjčky, přičemž je zřejmé, autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté zápůjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě částečně vyhovět, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 24 000 Kč (20 000 Kč + soudem přiznaný poplatek ve výši 4 000 Kč – 0 Kč, které žalovaná uhradila). 17. V souh