15 C 346/2020-30 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 960 Kč s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% z částky 2 760 Kč od 21. 5. 2019 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 200 Kč. Svůj nárok žalobkyně staví na uzavřené smlouvě o zápůjčce, kterou se žalovaným uzavřela dne [datum], kdy poskytla žalovanému bezúčelnou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 2 400 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 360 Kč Celkem měl tedy žalovaný vrátit žalobkyni částku 2 760 Kč. Žalovaný na svůj dluh však ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelnou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 2 400 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 360 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 0%. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit do 12 dnů od jeho poskytnutí. RPSN činilo 6 918% a celková dlužná částka 2 760 Kč Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z dlužné částky. Současně byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit náklady spojené s vyhotovením a zasláním upomínky či výzvy k úhradě a to ve výši 500 Kč za každou jednotlivou upomínku či výzvu. Skutečnost, že byla zápůjčka na účet žalovaného skutečně poskytnuta, doložila žalobkyně výpisem z účtu, kdy celá transakce byla provedena 5. 4. 2019. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která zároveň naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 12. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 13. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o zápůjčce uzavřenou ve smyslu § 2390 a násl. o. z. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci k podání žaloby. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně svou povinnost ze smlouvy o úvěru splnila, když žalovanému poskytla peněžní prostředky v ujednané výši. Zmíněná skutečnost v řízení nebyla žalovaným vyvrácena. Bylo přitom právě na žalovaném, aby v případě, že svůj dluh ze smlouvy o úvěru již žalobkyni uhradil zcela či ve větším než v žalobě uváděném rozsahu, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení nečinným. Vzhledem k tomu, že ani z obsahu spisu žádné úhrady nelze dovodit, vycházel soud z tvrzení žalobkyně. Pokud jde o sjednaný poplatek, představuje tento 15% z poskytnuté částky a je tedy ještě v mezích, které je soud ochoten akceptovat. Z uvedeného důvodu soud neshledal smluvní ujednání v rozporu s požadavkem přiměřenosti, a tedy ani v rozporu s dobrými mravy. Na základě výše uvedeného proto soud shledal nárok žalobkyně v plném rozsahu oprávněným a to včetně smluvního poplatku z prodlení ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Rovněž přiznal žalobkyni i požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., výše úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozhodnutí. 14. Naproti tomu, pokud jde o výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky, dospěl soud k následujícímu závěru. 15. Smluvní strany si dále ujednaly pro případ prodlení žalované s vrácením úvěru poplatek za upomínku ve výši 500 Kč. Podle ust. § 122 odst. 1 písm. a) zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, má věřitel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, a pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. Zákon zde jasně hovoří o účelně vynaložených nákladech, poskytovatel úvěru tedy nemůže sjednat poplatek za zaslání upomínky v jakékoliv výši, ale pouze ve výši přiměřené, resp. účelně vynaložené. Je běžnou praxí, že zasílání upomínek dlužníkům je ze strany věřitelů zpoplatněno, za účelně vynaložené náklady však považuje soud maximálně částku ve výši 200 Kč za první upomínku a částku ve výši 300 Kč za druhou a následující upomínky. Náklady ve výši 1 000 Kč za 2 upomínek tedy soud nepovažuje za účelně vynaložené. Za účelně vynaložené tak lze považovat náklady ve výši 500 Kč (200 + 300)), co do částky 500 Kč by se jednalo ve smyslu ust. § 122 odst. 1 písm. a) zák. č. 257/2016 Sb. o smluvní pokutu. Na základě této skutečnosti přiznal soud na nákladech žalobkyni částku 500 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. 16. O nákladech řízení rozhodoval soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle úspěchu a neúspěchu ve věci. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 1 000 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 2 AT – po 200 Kč za jeden - celkem 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT). Žalobkyně není plátce DPH. Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 2 200 Kč (1 000 + 900 + 300). Nicméně žalobkyně se domáhala uhrazení částky 3 920 Kč, resp. s náklady spojenými s uplatněním pohledávky celkem 4 960 Kč. Vyhověno jí bylo ovšem jen co do částky 4 420 Kč, neboť pro částku 500 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 90%, žalovaný pak v rozsahu 10%. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 80%, tedy v částce 1 760 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 17. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.