16 C 231/2021-41 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 314 Kč s příslušenstvím, a to jako nedoplatku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 21. 12. 2018 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 11 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku jistinu, úrok 2 200 Kč, administrativní poplatek 2 200 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 4 400 Kč a poplatek za asistenční služby 540 Kč v 60 týdenních splátkách po 339 Kč Poslední splátka byla splatná do 14. 2. 2020. Žalovaný uhradil celkem 3 026 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou ze dne 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 11 000 Kč, administrativního poplatku 2 114,97 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 3 740,03 Kč, poplatku za asistenční služby 459 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 946,56 Kč (jedná se o úrok 18,96 % ročně z jistiny od 15. 2. 2020 do data postoupení), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 026,67 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 15. 2. 2020 do data postoupení) a běžícího smluvního úroku ve výši 18,96 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 12. 2018 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 11 000 Kč. Úrok byl ujednán ve výši 32,15 % p. a. Celková částka ke splacení v případě řádného splácení činila 20 340 Kč. Z toho 11 000 Kč činila jistina, úrok 2 200 Kč, administrativní poplatek 2 200 Kč, poplatek za inkaso v hotovosti 4 400 Kč a 540 Kč poplatek za asistenční služby. Týdenní splátky činily 339 Kč. Ve smlouvě byla stanovena povinnost splácet úvěr v hotovosti. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena současné žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021. 6. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný žalovanou částku uhradil. 7. Lze učinit závěr o skutkovém stavu, podle něhož žalovaný dne 21. 12. 2018 obdržel od žalobkyně částku 11 000 Kč a zavázal se při řádném splácení vrátit celkem 20 340 Kč v 60 týdenních splátkách po 339 Kč, avšak zaplatil pouze 3 026 Kč. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: 9. Právní vztahy stran sporu se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 10. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o zápůjčce podle § 2390 OZ. 11. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze dohodnout úroky. 13. Podle § 580 odst. 1 OZ platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 1802 OZ platí, že mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 16. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 17. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalovaného bylo vrátit jistinu. 18. Poplatek a jeho dílčí složky nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. § 1813 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013). 19. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. 20. Celková výše úroku a poplatků v této věci činila 9 340 Kč, což je v poměru k jistině (11 000 Kč) částka zjevně přemrštěná (84,9 % jistiny), a to i s ohledem na délku zápůjčky 60 týdnů (cca jeden rok a jeden a půl měsíce). Soud proto posuzoval oprávněnost jednotlivých nároků. 21. Úrok byl v posuzované věci ujednán v sazbě 32,15 % p. a. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky). 22. V posuzované věci byl ujednaný úrok téměř čtyřnásobný oproti průměrné sazbě poskytované bankami ve stejném období (8,63 % p. a. v prosinci 2018 podle údajů databáze České národní banky – ARAD dostupné na internetových stránkách https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.STROM_SESTAVY?p_strid=AAABAA&p_sestuid=&p_lang). Takový úrok nelze z pohledu dobrých mravů akceptovat ani u nebankovního poskytovatele, který nese větší riziko než banka a nemá vytvořen tak rozsáhlý administrativní aparát, a to i s ohledem na to, že byl dále sjednán administrativní poplatek. Ujednání o úroku tedy bylo ve zjevném rozporu s dobrými mravy a proto podle § 580 odst. 1 a § 588 OZ absolutně neplatné. Nicméně lze akceptovat ujednání o úroku 2 200 Kč za období 60 týdnů řádného trvání smlouvy (takové ujednání totiž ku prospěchu spotřebitele nezohledňuje nesplácení jistiny v daném období) – toto ujednání tedy soud považoval za platné, pro období po skončení 60 týdnů však soud podle § 1802 OZ dále vycházel z úroku 8,63 % p. a. 23. Soud nemá námitek proti administrativnímu poplatku 2 200 Kč a poplatku za asistenční služby 540 Kč. 24. Naproti tomu za zjevně rozporné s dobrými mravy soud považoval ujednání o poplatku o hotovostním inkasu. Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši úplaty, jaká byla žalobkyní nastavena v posuzované věci (40 % jistiny). Byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalovanému hotovostní inkaso v podstatě vnutila. Smlouva totiž neobsahuje možnost bezhotovostního splácení. 25. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila z pozice silnější strany způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (hotovostní vyplacení se splátkami převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání žalobkyně na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochran