16 C 233/2021-42 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 9 527,35 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 27. 9. 2018 poskytla její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) žalované zápůjčku 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu vrátit a zaplatit částku 4 400 Kč (kapitalizovaný úrok 799 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 2 410 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1 191 Kč) – dále jen„ celkový poplatek“, to vše v 45 týdenních splátkách po 232 Kč, poslední splátka byla splatná 8. 8. 2019. Žalovaná zápůjčku řádně nesplácela. Ke dni 4. 6. 2019 dlužila žalovaná na jistině 5 642,16 Kč, na poplatku 3 885,19 Kč. Žalobkyně dále zdůraznila, že vzhledem k prodlení se neuhrazená jistina dále úročí úrokem 29 % p. a. Žalobkyně kromě částky 9 527,35 Kč (jistina + poplatek) žaluje kapitalizované úroky 749,94 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 513,44 Kč, běžící úrok 29 % p. a. a běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. O skutkovém stavu soud uzavřel, že žalované byla dne 27. 9. 2018 v hotovosti poskytnuta částka 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit a vedle ní zaplatit celkový poplatek 4 400 Kč, a to vše v 45 týdenních splátkách. Z celkového poplatku bylo alokováno na úrok 788 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení 2 410 Kč, poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení 1 191 Kč. Dole na první straně smlouvy je uvedeno, že zápůjční úroková sazba je sjednána po celou dobu trvání smlouvy a činí 29 % p. a. Žalovaná byla povinna splácet splátky v hotovosti do rukou oprávněného zástupce [anonymizováno]. Dne 20. 1. 2020 byla žalobkyni postoupena žalovaná pohledávka. 6. Smlouva byla smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ). 7. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky. 9. Podle § 588 OZ platí, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 11. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalované bylo v případě obou smluv vrátit jistinu. 12. Celkový poplatek a jeho dílčí složky nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. § 1813 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013). 13. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. 14. Celkový poplatek činil 4 400 Kč, což je v poměru k jistině (6 000 Kč) částka zjevně přemrštěná, a to i s ohledem na délku zápůjčky 45 týdnů. Soud proto posuzoval jeho jednotlivé dílčí složky. 15. Úrok byl v posuzované věci ujednán v absolutní částce 799 Kč. Je zřejmé, že s ohledem na délku úvěru (45 týdnů) a výši jistiny (6 000 Kč) byl samotný úrok z hlediska pohledu dobrých mravů zcela v pořádku. Soud však nesouhlasí s výkladem žalobkyně, že byl úrok sjednán jako běžící. V rámci vymezení poplatku byl úrok jasně sjednán v absolutní částce. Jestliže je dole na první straně smlouvy uveden v procentuální sazbě, vzniká zde prostor pro dvojí výklad. S ohledem na § 1812 odst. 1 OZ je však nutné přiklonit se k výkladu příznivějšímu pro spotřebitele – tedy uzavřít, že úrok byl sjednán v absolutní částce. 16. Za situace, kdy průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila v září 2018 (dle údajů ČNB – databáze ARAD) 8,53 % p. a. je zřejmé, že již samotný úrok v procentuální sazbě vyjádřený sazbou 29 % ročně, tj. úrok cca trojnásobný, poskytuje žalobkyni poměrně dobré pokrytí nákladů a odměnu, nicméně s ohledem na vyšší míru rizika u nebankovních poskytovatelů lze do jisté míry akceptovat vyšší úplatu, která se ve smlouvách společnosti [právnická osoba] (jak je soudu známo z úřední činnosti) pravidelně promítá do výše poplatků. Obvykle bývá poplatek za„ zpracování“ atd. na hranici dobrých mravů, avšak v této věci již zjevně překračuje (samotný poplatek za„ zpracování, administrativní činnost, doručení a flexibilní splácení“ přesahuje 40 % jistiny, spolu s úrokem přesahují 50 % jistiny). V této věci je proto ujednání o tomto poplatku neplatné podle § 588 OZ. 17. Za zjevně rozporné s dobrými mravy pak soud považoval i ujednání o poplatku za„ vedení zákaznického účtu a komfortní splácení“, který je svou podstatou poplatkem za hotovostní inkaso. Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši úplaty, jaká byla žalobkyní nastavena v posuzované věci. Byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalovanému hotovostní inkaso v podstatě vnutila. Ani jedna ze smluv (ve spojení se smluvními podmínkami) totiž neobsahuje možnost bezhotovostního splácení. Skutečnost, že jiná než hotovostní forma splácení není pro spotřebitele fakticky dostupná, potvrzuje i to, že zdejšímu soudu je z úřední činnosti známo, že z velkého množství žalob založených na smlouvách právního předchůdce žalobkyně není snad jediná založena na smlouvě s bezhotovostním režimem. 18. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila z pozice silnější strany způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (hotovostní vyplacení se splátkami převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání (právního předchůdce) žalobkyně na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní režim je proto podle § 588 OZ neplatné. 19. Pokud žalovaná splácela své závazky ze smlouvy, jednalo se o úhradu na jistinu a úrok. 20. Soud vzhledem ke shora uvedenému zamítl žalobu co do částky 3 601 Kč (ve výši odpovídající součtu poplatků za hotovostní režim a poplatku za„ zpracování, administrativní činnost, doručení a flexibilní splácení“), dále co do kapitalizovaných úroků (tedy úroků 29 % ročně z dlužné jistiny do 20. 1. 2020) v celkové výši 749,94 Kč a úroku 29 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl (právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ, jeho výše z nař. vlády č. 351/2013 Sb.). 21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Úspěch stran byl víceméně stejný (podstatnou část předmětu řízení totiž tvořil zamítnutý úrok 29 % ročně v kapitalizované i běžící formě), žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. 22. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.