16 C 234/2021-45 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 150 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv. 2. Tvrdila, že dne 24. 2. 2017 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit vedle jistiny úrok 1 820 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, administrativní poplatek 2 600 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 5 200 Kč) v 58 týdenních splátkách po 390 Kč Poslední splátka byla splatná do 6. 4. 2018. Žalovaný uhradil celkem 2 770 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou ze dne 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 13 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 4 532,38 Kč, administrativního poplatku 2 317,62 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 8 694,04 Kč (jedná se o úrok 23,72 % p. a. z dlužné jistiny od 7. 4.2018 do data postoupení), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 115,49 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 7. 4. 2018 do data postoupení) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení. 3. Dále tvrdila, že dne 13. 12. 2016 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit vedle jistiny úrok 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, administrativní poplatek 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 4 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč Poslední splátka byla splatná do 23. 1. 2018. Žalovaný uhradil celkem 5 100 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou ze dne 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 9 472,49 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 2 827,51 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 6 790,55 (jedná se o úrok 23,72 % p. a. z dlužné jistiny od 24. 1. 2018 do data postoupení), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 433,38 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 24. 1. 2018 do data postoupení) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení. 4. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 2. 2017 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 13 000 Kč. Úrok byl ujednán ve výši 23,72 % p. a. Celková částka ke splacení v případě řádného splácení činila 22 620 Kč. Z toho 13 000 Kč činila jistina, úrok 1 820 Kč, administrativní poplatek 2 600 Kč, poplatek za inkaso v hotovosti 3 200 Kč. Splátka činila 390 Kč týdně. Ve smlouvě bylo zaškrtnuto políčko o dobrovolnosti volby hotovostního inkasa a poplatku za zařazení do programu pojištění [anonymizována dvě slova] RPSN činilo 195 % ročně. V bodu 1.9 písm. b) smlouvy byla pro případ bezhotovostního splácení splatnost první splátky nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka. 7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 12. 2016 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč. Úrok byl ujednán ve výši 23,72 % p. a. Celková částka ke splacení v případě řádného splácení činila 17 400 Kč. Z toho 10 000 Kč činila jistina, úrok 1 400 Kč, administrativní poplatek 2 000 Kč, poplatek za inkaso v hotovosti 4 000 Kč. Ve smlouvě bylo zaškrtnuto políčko o dobrovolnosti volby hotovostního inkasa a poplatku za zařazení do programu pojištění [anonymizována dvě slova] RPSN činilo 195 % ročně. V bodu 1.9 písm. b) smlouvy byla pro případ bezhotovostního splácení splatnost první splátky nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny současné žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisy ze dne 15. 1. 2021. 9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na zjištění učiněná z obou smluv s tím, že z ničeho nevyplývá, že by žalovaný uhradil cokoliv nad rámec tvrzených částek. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: 11. Obě smlouvy byly smlouvami o zápůjčce podle § 2390 a n. OZ a zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvy uzavřené mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ). 12. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky. 14. Podle § 580 odst. 1 OZ platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 OZ platí, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 17. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 18. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalovaného bylo vrátit jistiny. 19. Úrok a jednotlivé složky poplatku nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. § 1813 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013). 20. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. 21. Celková výše úroku a poplatků činila v případě smlouvy z 24. 2. 2017 částku 9 620 Kč, což je v poměru k jistině (13 000 Kč) částka zjevně přemrštěná (74 % jistiny), a to i s ohledem na délku zápůjčky 58 týdnů (cca než jeden rok a měsíc). Stejně tak je v poměru k jistině (10 000 Kč) zjevně přemrštěná celková výše úroku a poplatků (7 400 Kč) v případě smlouvy z 13. 12. 2016 – při délce zápůjčky 58 týdnů, tedy cca rok a měsíc, činila úplata za půjčku 74 % jistiny. Soud proto posuzoval oprávněnost jednotlivých nároků. 22. Úrok byl v posuzované věci ujednán v sazbě 23,72 % Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči sp