6 C 231/2021-40 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 23. 4. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 18 444 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru, který žalované poskytla na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 25. 2. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba] Žalované byly poskytnuty prostředky ve výši 50 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 90 930 Kč (úvěr 50 000 Kč, souhrnný poplatek 40 930 Kč) v 14 měsíčních splátkách po 6 495 Kč. Žalovaná uhradila celkovou částku 72 486 Kč. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 10 854,20 Kč, neuhrazeného úroku ve výši 264,17 Kč, neuhrazených poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 4 056,69 Kč, neuhrazených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 733,50 Kč a neuhrazeného inkasního poplatku ve výši 2 535,44 Kč. Od 26. 4. 2018 do zaplacení žalobkyně požaduje běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 18 444 Kč. Pohledávka byla postoupena dne 11. 12. 2019 na žalobkyni. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25. 2. 2017 soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 50 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že danou částku převzala při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 40 930 Kč, celkem tedy částku 90 930 Kč, a to vše v 14 měsíčních splátkách po 6 495 Kč. V souhrnném poplatku 40 930 Kč byly zahrnuty následující položky: úrok ve výši 4 814 Kč (15 % ročně), poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 3 616 Kč a inkasní poplatek ve výši 12 500 Kč. V případě porušení povinnosti dlužník zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky. Dle dokladů žalobkyně žalovaná uhradila celkovou částku 72 486 Kč. Výše úroku byla stanovena na 15% a RPNS na 252,65 % pro délku splácení 14 měsíců. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. 5. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalobkyně poskytla žalované částku 50 000 Kč a ta se zavázala úvěr vrátit a vedle toho zaplatit souhrnný poplatek 40 930 Kč, celkem tedy 90 930 Kč, a to vše ve 14 měsíčních splátkách po 6 495 Kč. Z obsahu smlouvy vyplývá, že částka 50 000 Kč byla žalované předána při jejím podpisu. 6. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 11. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 12. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 13. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 14. Dle přesvědčení soudu je tento souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvu o úvěru podepsala a s podmínkami souhlasila. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 81,86 % (za 14 měsíců) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat při výši úvěru 50 000 Kč maximálně 10 000 Kč, a to včetně úroku. Z požadovaného celkového poplatku za poskytnuté úvěru ve výši 40 930 Kč představoval úrok pouze částku 4 814 Kč. Jedná se o 15% úrok, jehož výše je v souladu se zákonnými ustanoveními. Je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně měla nějaké náklady spojené s vedením úvěrového účtu, nicméně tyto náklady zcela jistě nedosáhly požadovanou výši téměř 35 000 Kč. Jako maximální výši všech poplatků včetně výše úroku se soudu jeví částka 10 000 Kč. Všechny další požadované poplatky jsou podle názoru soudu již jen neúměrným navyšováním dlužné částky. 15. Žalovanou byla celkem uhrazena částka 72 486 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru částku 10 000 Kč, tak žalovaná již dle názoru soudu přeplatila a není již povinna nic dalšího žalobkyni platit. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (40 930 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 82 % poskytnutého úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 1/3 poskytnutého úvěru, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. 16. S ohledem na výše uvedené, soud žalobu zcela zamítl. 17. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky do 20 000 Kč částku 1 000 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 200 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 18. Žalobkyně ve věci neměla úspěch. Právo na náhradu nákladů řízení by měla žalovaná, které podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.