6 C 237/2021-61 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 52 611 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla dne 30. 10. 2019 úvěr ve výši 31 000 Kč. Žalovaný se zavázal, po využití marketingové akce žalobkyně, úvěr splácet vždy k 16. dni v měsíci, počínaje prosincem 2019, a to dvěma splátkami po 1 565,50 Kč a 35 splátkami po 3 131 Kč. Součástí splátek úvěru byla i měsíční úhrada za pojištění žalovaného splácet úvěr, a to v prvních dvou splátkách ve výši 192 Kč a v ostatních splátkách ve výši 384 Kč. Nominální úroková sazba činila 99,85 % ročně. Žalovaný však nezaplatil jedinou splátku. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky splatné dne 16. 12. 2021 o délce 65 dnů proto došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 19. 2. 2020 Ani po zesplatnění žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 36 327 Kč, sestávající, před zaokrouhlením na celé jednotky, z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 31 000 Kč a úroku ve výši 5 327,54 Kč, který přirostl k jistině ke dni zesplatnění. Dále požaduje zaplacení úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 384 Kč, které bylo obsaženo v prvních dvou splátkách, smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč) za prodlení s úhradou prvních dvou splátek o délce 30 dnů, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s prvními dvěma splátkami o délce 15 dnů v celkové výši 400 Kč (2 x 200 Kč) a smluvní pokuty za prodlení s úhradou nové jistiny úvěru ve výši 0,1 % denně od 21. 2. 2020 do 30. 8. 2021, tj. ve výši 14 502 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení ze součtu nové jistiny úvěru, jednorázové smluvní pokuty, náhrady nákladů při prodlení a úhrady za pojištění od 21. 2. 2020 do zaplacení a dále požaduje zaplacení úroku za poskytnutí úvěru ve výši 99,85 % ročně z původní jistiny úvěru ve výši 31 000 Kč od 21. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 670 Kč. 2. Při jednání dne 21. 12. 2021 žalobkyně na podané žalobě setrvala. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud tedy jednal v jeho nepřítomnosti. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 10. 2019, z přílohy 1 a přihlášky do pojištění soud zjistil, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 31 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v 36 měsíčních splátkách po 3 131 Kč, zahrnujících měsíční úhradu za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 384 Kč. Splátky měly být hrazeny k 16. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po dni vyplacení úvěru. Zápůjční úroková sazba činila 100,45 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky nebo její části o 30 dnů byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, ohledně níž se žalovaný ocitl v prodlení do zesplatnění úvěru (čl. 6 smlouvy). Současně bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný dostal do prodlení o délce 15 dnů do zesplatnění úvěru (čl. 6 smlouvy). Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů mělo dojít k automatickému zesplatnění úvěru (čl. 6) smlouvy) a neuhrazená jistina úvěru spolu s úroky za poskytnutí úvěru přirostlými ke dni zesplatnění se staly součástí nové jistiny úvěru, která byla splatná ke dni zesplatnění (čl. 6 smlouvy). Ode dne následujícího po zesplatnění pak mělo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této nové jistiny a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně až do úplného zaplacení. Současně bylo ujednáno, že i po zesplatnění budou dále běžet sjednané úroky za poskytnutí úvěru až do úplné úhrady původní nesplacené jistiny úvěru, maximálně však do doby, kdy úrok po zesplatnění dosáhne souhrnné výše 118 670,40 Kč (čl. 2 smlouvy). 5. Z žádosti o využití Vánoční akce ze dne 27. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný využil marketingové akce žalobkyně a požádal o prodloužení doby trvání úvěru o jeden měsíc. Tím mělo dojít k ponížení prvních dvou splátek na polovinu jejich původní celkové výše, vč. úhrady za pojištění, a ke vzniku povinnosti žalovaného zaplatit jednu splátku oproti původnímu splátkovému kalendáři navíc. 6. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 31. 10. 2019 a přiložené dodejky vyplynulo, že žalobkyně informovala žalovaného o uzavření úvěrové smlouvy včetně prodloužení doby trvání úvěru na základě žádosti žalovaného. Úroková sazba po prodloužení činila 99,85 % ročně. Ke dni zesplatnění byly splatné tři splátky, přičemž v těchto byl zahrnut úrok v souhrnné výši 5 327,54 Kč. 7. Podle výpisu z účtu byla žalovanému poskytnuta jistina úvěru dne 30. 10. 2019. 8. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil jedinou splátku. 9. Z výzev ze dne 16. 1. 2020 a 17. 2. 2020 a z oznámení ze dne 19. 2. 2020 vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek, následně jej informovala o zesplatnění úvěru ke dni 19. 2. 2020 a vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky. 10. Z výzvy ze dne 11. 8. 2021 a přiloženého podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužnou částku vymáhat soudní cestou. 11. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly vliv na posuzovanou věc. 12. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 31 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 99,85 % ročně, a to ve dvou splátkách po 1 565,50 Kč a v následujících 35 splátkách po 3 131 Kč, zahrnujících platbu za pojištění, splatných vždy k 16. dni v měsíci, počínaje prosincem 2019. Žalovaný neuhradil ničeho. 13. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. a dále jako spor ze smlouvy o pojištění § 2758 a násl. o. z. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 15. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). 16. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 17. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Ze shora citovaných ustanovení a z provedených důkazů je zřejmé, že pokud žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 31 000 Kč, má právo na jeho vrácení v plné výši. Stejně tak má právo na zaplacení poplatku za poskytnuté pojištění ve výši 384 Kč. 19. Tentýž závěr však nelze přijmout ohledně sjednaného úroku za poskytnutí úvěru. 20. Podle ustálené judikatury totiž platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku. 21. Za účelem posouzení mravnosti ujednaného úroku proto soud nahlédl do časových řad ARAD České národní banky a přitom zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v nových obchodech v době uzavření úvěrové smlouvy, tj. v říjnu 2019, činila 8,35 % ročně. Úrok sjednaný v posuzované věci byl oproti této hodnotě téměř dvanáctinásobný. Podle názoru soudu je proto třeba smluvní úrok hodnotit jako zjevně nepřiměřený, a tedy ujednání o