6 C 352/2020-36 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 12. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 35 430 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 11. 2016 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] žalované úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 37 840 Kč (úvěr 22 000 Kč, úrok ve výši 28% včetně nákladů ve výši 15 840 Kč) v 13 měsíčních splátkách po 2 860 Kč. Žalovaná uhradila částku 2 410 Kč, rozdíl ve výši 35 430 Kč je nyní žalobkyní požadován, a to jako nedoplatek jistiny ve výši 22 000 Kč, nedoplatek úroku ve výši 4 999 Kč a nedoplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 8 431 Kč. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z jistiny 22 000 Kč od 11. 12. 2017 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na současnou žalobkyni. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. Z předložených důkazů zjistil soud následující: 3. Z úvěrové smlouvy ze dne 15. 11. 2016, [číslo] vyplývá, že [právnická osoba] poskytla žalované bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 22 000 Kč, a to za úplatu v celkové výši 15 840 Kč. Úrok představuje 28 % ročně, RPSN potom 187,6 %. Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 13 měsíčních splátkách po 2 860 Kč. Z předloženého výpisu úhrad vyplývá, že žalovaná celkem na úvěr zaplatila částku 2 410 Kč. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupil právní nástupce [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na současnou žalobkyni. 5. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem ze dne 26. 2. 2020 k zaplacení částky 51 650,56 Kč. 6. Po právní stránce se jedná o spor podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb., ve znění platném do 30. 11. 2016. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). 7. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 8. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 9. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 10. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k poskytnuté částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvu o úvěru podepsala. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, kteří evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 72 % (za 13 měsíců) z poskytnuté částky je neúměrně vysoký, stejně jako RPSN uvedené ve výši 187,6 %. 11. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soudu je výše úroku 28 % na hranici dobrých mravů, soud je ochoten akceptovat výši úroků včetně nákladů na poskytnutí úvěru maximálně do výše 30 %. To vše za situace, že úvěr byl poskytnut rychle, bezúčelově a bez jakéhokoliv zajištění. Výše úroku a všech poplatků by však podle názoru soudu neměla přesahovat 1/3 poskytnutého úvěru, tedy v daném případě částku 7 400 Kč (22 000 Kč: 3). Žalovaná měla tedy podle názoru soudu celkem žalobkyni vrátit částku 29 400 Kč. Po odečtení částky 2 410 Kč, kterou žalovaná uhradila, zbývá k úhradě částka 26 990 Kč. Ve zbylé části úplaty ve výši 8 440 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla celková výše úplaty (15 840 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť tento poplatek dosahoval 72 % poskytnutého úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně žalobkyní. Ujednání o tomto poplatku v části 8 440 Kč soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. 12. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 26 990 Kč (22 000 Kč + soudem přiznaný úrok a poplatky ve výši 7 400 Kč – 2 410 Kč zaplacených žalovanou). 13. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z jistiny 22 000 Kč. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. Soud dále žalobu zamítl co do zbylé částky 8 440 Kč představující zbylou požadovanou úplatu za poskytnutý úvěr. 15. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 418 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 35 430 Kč částku 1 772 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 354 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 354 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 16. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně měla úspěch v částce 26 990 Kč a neúspěch v částce 8 440 Kč. Odečteme-li úspěch od neúspěchu, dojdeme k závěru, že žalobkyně má právo na náhradu 52 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. 17. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 9 938 Kč (3 úkony právní služby po 3 540 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb. V projednávané věci je třeba vycházet z ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, byť lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je tak nutno i v tomto případě vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 30 000 Kč do 50 000 Kč částkou 500 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2. 18. Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 772 Kč (soud počítal s celkovou částkou uloženou k zaplacení žalobkyni), odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 500 Kč a k nim náležejícím třem paušálním náhradám hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně činí částku 3 950 Kč. Z této částky má žalobkyně nárok pouze na úhradu 52%, tedy částky 2 054 Kč Náklady řízení ve výši 2 054 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (