9 C 256/2021-36 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 20. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 10 330 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu vyplývajícího ze smlouvy o půjčce, kterou měl žalovaný uzavřít dne 31. 1. 2007 s [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Dle této smlouvy měly být žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit souhrnný poplatek ve výši 4 480 Kč, obojí v pravidelných týdenních splátkách. Dostal se však do prodlení s úhradou těchto splátek a celkem na svůj dluh z předmětné smlouvy nakonec uhradil pouze 1 150 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku na vrácení předmětné půjčky a zaplacení souhrnného poplatku s účinností k 5. 1. 2021 na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení zbývající dlužné jistiny půjčky ve výši 6 298,78 Kč a nesplacené části souhrnného poplatku ve výši 4 031,22 Kč. Dále si nárokovala též kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11 612,58 Kč, který odpovídal zákonnému úroku z prodlení z částky 10 330 Kč za dobu od 21. 2. 2007 (den marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným) do 18. 12. 2020, a rovněž běžící zákonný úrok z prodlení z částky 10 330 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 31. 7. 2007 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku vrátí a současně zaplatí souhrnný poplatek ve výši 4 480 Kč, obojí ve 40 týdenních splátkách po 287 Kč, kdy první splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 18. 12. 2020, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek a dopisu právního předchůdce žalobkyně z 6. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ze shora uvedené smlouvy o půjčce na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován prostřednictvím shora uvedeného dopisu. 6. Z předžalobní výzvy zástupce žalobkyně z 29. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluh z předmětné smlouvy ve výši 22 408,57 Kč ve lhůtě do 13. 8. 2021 a upozornila ho, že pokud dluh v této lhůtě nebude uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího lístku byla výzva žalovanému odeslána dne 30. 7. 2021. 7. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 31. 1. 2007 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku vrátí a současně zaplatí souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 4 480 Kč Celkem tedy měl dle smlouvy uhradit 11 480 Kč, a to ve 40 týdenních splátkách, jejichž výše činila 287 Kč. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně postoupil smlouvou z 18. 12. 2020 svou pohledávku za žalovaným ze shora uvedené smlouvy o půjčce na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován dopisem právního předchůdce žalobkyně z 6. 1. 2020. Žalobkyně sama následně žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě dlužné částky. 8. S ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), posoudil soud věc po právní stránce jako spor ze smlouvy o půjčce uzavřené dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť posuzovaná smlouva byla uzavřena ještě za účinnosti citovaného předpisu. 9. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 10. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 11. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odst. 2 cit. ustanovení s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 12. Podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 13. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o půjčce, svou aktivní legitimaci k vedení sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl na základě uzavřené smlouvy o půjčce závazkový právní vztah ve smyslu § 657 obč. zák. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z této smlouvy splnil, když žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. Žalovanému tak dle smlouvy a rovněž dle citovaného § 657 obč. zák. nepochybně vznikla povinnost vrátit v ujednaném termínu poskytnuté peněžní prostředky, tedy částku 7 000 Kč. Pro posouzení oprávněnosti podané žaloby však bylo třeba vyhodnotit, jestli byl povinen rovněž k úhradě sjednaného souhrnného poplatku ve výši 4 480 Kč. 14. Při půjčce, jejímž předmětem je peněžité plnění, bylo podle § 658 odst. 1 obč. zák. možné si dohodnout úroky. V daném případě plnil funkci úroku právě sjednaný poplatek za poskytnutí půjčky. Soud jeho výši hodnotil zejména ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků, ale rovněž s ohledem na okolnosti, za kterých byla předmětná smlouva uzavřena. Dospěl přitom k závěru, že sjednaná výše poplatku za poskytnutí půjčky je zcela nepřiměřená a odporuje dobrým mravům, a to z níže uvedených důvodů: 15. Soud si je vědom toho, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší úplaty za poskytnutí půjčky není zákonem striktně upravena. Z ustálené judikatury však lze dovodit, že při posouzení přiměřenosti výše smluveného úroku je třeba vycházet v prvé řadě z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétní smlouvy. Zároveň je nutné zohlednit okolnosti daného případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Za rozpornou s dobrými mravy pak zpravidla je třeba považovat takovou výši úroků, která obvyklou úrokovou sazbu v době sjednání úroků podstatně převyšuje. Současně platí, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků u peněžité půjčky je pouze takové jednání věřitele, který se„ spokojí“ – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá„ zhodnotit“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, kdy dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 16. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD, která je dostupná na webových stránkách České národní banky, soud zjistil, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu u nových obchodů činila v lednu 2007, tj. v době uzavření předmětné smlouvy, 13,55 % ročně. V posuzované věci byla půjčka splatná ve lhůtě 40 týdnů, přičemž absolutní výše sjednaného souhrnného poplatku činila 4 480 Kč. To odpovídá roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 83,20 % (absolutní výše poplatku přepočtená na období 52 týdnů, tj. jednoho roku, činila 5 824 Kč, což odpovídá uvedené sazbě 83,20 % z poskytnuté jistiny 7 000 Kč). Lze tedy konstatovat, že sjednaný poplatek za poskytnutí půjčky převyšoval úrokovou sazbu obvyklou v době uzavření smlouvy o půjčce více než šestkrát, tedy velmi výrazně. 17. Soud nepominul, že v daném případě získal žalovaný peněžní prostředky v hotovosti hned při podpisu smlouvy, a to v hotovosti a bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. To pro něj nepochybně znamenalo mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným financím, než kdyby o půjčku žádal u některé banky, kde by musel absolvovat jistě nepoměrně přísnější proces ověřování jeho schopnosti půjčku splatit, který by m