10 C 21/2020-179 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobce se domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uváděla, že žalobce uzavřel dne 17. 5. 2006 s žalovaným smlouvu o uzavření budoucí smlouvy kupní [číslo] na prodej pozemku ve zjednodušené evidenci [číslo] v k. ú. [obec], v níž se žalovaný zavázal uzavřít s žalobcem kupní smlouvu do pěti dnů od obdržení výzvy k jejímu uzavření poté, co ze strany žalobce dojde k úhradě kupní ceny v celkové výši 74 895 Kč. Součástí kupní smlouvy, a to v článku III bylo potvrzení o úhradě částky 2 416 Kč před podpisem smlouvy dne 23. 1. 2006. Pro úhradu doplatku byl sjednán nejzazší termín 20. 1. 2036 Součástí smlouvy o budoucí smlouvě bylo prohlášení žalovaného, že je výlučným vlastníkem předmětného pozemku, neboť k jeho koupi použil výlučně svoje finanční prostředky a nemovitosti nepatřily do tzv. SJM. Žalovaný předmětné pozemky nabyl na základě smlouvy ze dne 31. 1. 2006 od [anonymizována tři slova]. Postup nabytí pozemku žalovaným namísto žalobce byl schválen na schůzi představenstva žalobce ze dne 20. 5. 2005. Budoucí kupní cena včetně výše a počtu splátek byla stanovena s ohledem na splátkový kalendář dle smlouvy uzavřené mezi žalovaným a [anonymizována tři slova]. K nabytí pozemků žalovaným mělo dojít prostřednictvím splátek budoucích kupních cen ze strany žalobce. Skutečnost, že žalovaný byl k datu uzavření smlouvy o smlouvě budoucí výlučným vlastníkem předmětných pozemků, korespondovala se stavem zápisu v katastru nemovitostí. Žalobce tedy dne 23. 1. 2006 uhradil žalovanému částku 2 416 Kč a následně započal s úhradou doplatků kupních cen dle smlouvy a na svůj závazek uhradil počínaje rokem 2007 a končen rokem 2015, každý rok částku 2 416 Kč, celkem tedy 24 160 Kč. Doplatek zbývající části kupní ceny ve výši 50 735 Kč zaslal žalobce na účet žalovaného dne 25. 8. 2015. Ten však tuto platbu dne 28. 8. 2015 vrátil žalobci zpět na jeho účet. Dopisem ze dne 8. 9. 2015 žalovaný žalobci zaslal oznámení o zániku jeho závazku uzavřít budoucí kupní smlouvy s žalobcem s poukazem na údajnou změnu okolností, ze kterých vycházel při uzavření smluv. Mělo jít o to, že v mezidobí došlo k ukončení členství žalovaného v družstvu a dále, že nebylo uhrazeno nájemné dle nájemní smlouvy [číslo]. Na tento dopis reagoval žalobce dopisem ze dne 5. 10. 2015, kterým projevil nesouhlas s tvrzením žalovaného, poukázal na to, že svá členská práva žalovaný nabídl k převodu již v roce 2011 a že dluh na nájemném z jiného nájemního vztahu není důvodem k zániku závazku dle smluv o budoucích kupních smlouvách. Žalobce v přípise rovněž žádal, aby žalovaný svůj původní závazek ze smluv o budoucích kupních smlouvách splnil. 2. Vzhledem k postoji žalovaného a skutečnost, že odmítl přijmout doplatek kupní ceny, žalobce dne 8. 9. 2015 podal návrh na zahájení řízení o přijetí částky kupní ceny 50 735 Kč, který následně složil do soudní úschovy. Až do srpna 2018 byla tato částka uložena v úschově, kdy byla usnesením Okresního soudu ze dne 23. 8. 2018 č.j. 0Sd 8/2015 – 29. Žalobce se dále ze stejného důvodu v řízení, které bylo před Okresním soudem ve Svitavách vedeno pod sp. zn. 5C 276/2015 domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy. Žalovaný v průběhu řízení namítal opětovně změnu okolností, za nichž smlouvy o smlouvě budoucí uzavíral s tím, že na něm nelze požadovat uzavření ujednané smlouvy. Následně namítl, že dne 26. 9. 2016 společně se svou manželkou [jméno] [příjmení] nabyli předmětné do společného jmění manželů na základě a základě souhlasného prohlášení z téhož dne. Toto prohlášení bylo dne 26. 10. 2016 v rámci řízení vedeného pod sp. zn. V – [číslo] [rok] vloženo do katastru nemovitostí. V uvedeném řízení Okresní soud ve Svitavách a následně Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích jako soud odvolací, shledali, že uzavřená smlouva je sice platná, zavázán je z ní však pouze žalovaný (jeho manžela nebyla účastnící smlouvy) a nárok žalobce je tak nevymahatelný, neboť žalovaný bez souhlasu své manželky nemůže nakládat s nemovitostmi, které jsou ve společném jmění manželů. Žalovaný tedy svým jednáním porušil svou právní povinnost, k níž se zavázal smlouvou o uzavření budoucí kupní smlouvy, neboť neuzavřel za dohodnutých podmínek kupní smlouvu se žalobcem a odpovídá tak žalobci za škodu podle § 420 a a §424 obč. zák. č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů, neboť žalovaný rovněž způsobil žalobci škodu úmyslným jednáním proti dobrým mravům. O tom, že žalobci vznikla škoda se tento dozvěděl dnem nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích č.j. 27Co 3/2018 – 182. Tato škoda spočívá v ušlém zisku, tedy majetkové újmy spočívající v tom, že nedošlo k nabytí vlastnického práva žalobce k předmětným nemovitostem a ke zvětšení majetku žalobce, ačkoliv bylo možno očekávat, že splněním závazku žalovaného dojde u žalobce k očekávanému majetkovému přírůstku. Výše újmy spočívá v rozdílu aktuální hodnoty předmětných pozemků, tedy ceny, za niž by žalobce mohl předmětné pozemky současné době nabýt, a ceny pozemků, za niž měl žalobce předmětné pozemky nabýt dle kupní smlouvy předvídané smlouvou o budoucí kupní smlouvě. 3. Žalobce měl od žalovaného pozemky nabýt za 74 895 Kč. V současné době by dle znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] č. 4565 – 191/ 2019 ze dne 23. 9. 2019 tytéž pozemky (s ohledem na pozemkové úpravy - p. [číslo]) mohl žalobce nabýt za částku 630 435 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami činí 555 530 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve smlouvě o uzavření budoucí kupní smlouvy prohlásil, že pozemky jsou v jeho výlučném vlastnictví, je dána i příčinná souvislost mezi porušení smluvně převzaté povinnosti žalovaným a uvedenou škodou. O vlastnictví žalovaného neměl žalobce důvod pochybovat, neboť v průběhu let 2005 až 2016 odpovídal též stavu v katastru nemovitostí. Žalobce podle smlouvy rovněž plnil a žalovaný tato plnění od žalobce průběžně přijímal. Prohlášení žalovaného o tom, že pozemku jsou ve společném jmění manželů, učiněné po 11 letech po uzavření smluv o smlouvě budoucí, bylo učiněno úmyslně, neboť žalovaný musel vědět, za jakých okolností pozemky nabyl a tedy zda do bylo do výlučného vlastnictví nebo do SJM s manželkou. Nebýt nepravdivého prohlášení ve smlouvě o smlouvě budoucí nedošlo ze strany žalobce k uzavření smlouvy a žalovaný by se s velkou pravděpodobností nestal vlastníkem předmětných pozemků, neboť by neměl zajištěné financování prostřednictvím splátek od žalobce a žalobci nevznikla škoda. Žalobce vyzval k zaplacení žalované částky předžalobní výzvou ze dne 114. 11. 2019, kterou žalovaný obdržel dne 13. 11. 2019, na kterou však žalovaný nijak nereagoval. 4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, namítal, že stejný soud, jehož rozhodnutí potvrdil i soud odvolací rozhodl rozsudkem č.j. 5C 276/2015 ze dne 10.7.2017, že odmítavý postoj k uzavření kupní smlouvy o převodu vlastnictví konkrétních zemědělských pozemků je naprosto legitimní, s nemovitostmi žalovaný sám nakládat nemůže. Nelze uznat proto požadavek žalobce k zaplacení částky ve výši 555 530 Kč. 5. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že v době, kdy žalovaný svoji povinnost nesplnil, vycházel z toho, že tato je vymahatelná a vymožení této povinnosti se domáhal návrhem na určení obsahu kupní smlouvy. Toto řízení probíhalo nějakou dobu, proběhlo i odvolací řízení a teprve s právní mocí tohoto řízení bylo zřejmé, že žalobce se určení obsahu kupní smlouvy nebo nahrazení projevu vůle podle terminologie předchozího občanského zákoníku nedomůže. Pokud by žalobce chtěl uvedené pozemky koupit nyní, musel by zaplatit cenu, která je aktuální a nikoliv cenu z konce října 2015, kdy žalovaný odmítl splnit svoji smluvní povinnost. V dalším doplnění žalobce uvedl, že škoda nevznikla k datu, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu ve věci nahrazení projevu vůle. 6. Žalovaný dále doplnil, že je především přesvědčen, že žaloba je podána pozdě a proto vznáší námitku promlčení. Není správný názor, že by se promlčecí lhůta měla počítat až od právní moci rozsudku ve věci zdejšího soudu 5 C 276/2015, když již během toho řízení žalovaný vznesl argument, že nemovitosti, u nichž se žalobce domáhal uzavření kupní smlouvy, jsou předmětem společného jmění manželů s tím, že tato námitka v uvedeném řízení byla žalovaným učiněna již 17. 10. 2016 a tedy lhůta k promlčení by měla začít běžet dnem následujícím, tj. dnem 18. 10. 2016. Byla-li žaloba podána 29. 1. 2020, byla podána jednoznačně opožděně. V samotné smlouvě byl dohodnutý splátkový kalendář. Splátky v něm sjednané měly být placeny až do roku 2035, tento splátkový kalendář nebyl vyčerpán a žalovanému nevznikla povinnost alespoň do té doby kupní smlouvu s žalobcem uzavřít. Pokud mu tato povinnost nevznikla, nemohl ji ani porušit. Žalobci tedy škoda nevznikla. Škoda však nevznikla ani z dalšího důvodu, zde je nutno vrátit se k nabývacímu titulu žalovaného k uvedeným pozemkům, resp. v tomto případě k tomuto konkrétnímu pozemku. Na převod tohoto pozemku se vztahoval zákon 95/99 Sbírky, podle kterého vzni