10 C 306/2021-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 8 383 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 110,90 Kč z částky 8 383 Kč za dobu od 2. 4. 2006 do 18. 12. 2020 a zákonným úrokem z prodlení z částky 8 383 Kč od 19. 12. 2018 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 3 984 Kč v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 192 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 3. 2006. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Poslední splátka byla ze strany žalované zaplacena dne 14. 1. 2006. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalovaná na dluh zaplatila celkem 1 601 Kč. Žalobou požadovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 5 037,86 Kč z nesplacené části souhrnného poplatku ve výši 3 345,14 Kč a příslušenství, které tvoří kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 10 110,90 Kč a běžící úrok z prodlení jak je uvedeno shora. 2. Žalobkyně se podanou žalobou dále domáhala po žalované zaplacení částky 8 383 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 169,58 Kč z částky 8 383 Kč za dobu od 5. 3. 2006 do 18. 12. 2020 a zákonným úrokem z prodlení z částky 8 383 Kč od 19. 12. 2018 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], sídlem Olbrachtova 2006/9, Praha 4 a žalovanou dne xanon-81x. Na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 3 984 Kč v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 192 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 2. 2006. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Poslední splátka byla ze strany žalované zaplacena dne 14. 1. 2006. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalovaná na dluh zaplatila celkem 1 601 Kč. Žalobou požadovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 5 037,86 Kč z nesplacené části souhrnného poplatku ve výši 3 345,14 Kč a příslušenství, které tvoří kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 10 169,90 Kč a běžící úrok z prodlení jak je uvedeno shora. 3. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 5. Ze smlouvy o půjčce ze dne 25. 2. 2005 soud zjistil, že dne 25. 2. 2005 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 3 984 Kč, to vše v 52 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 192 Kč. 6. Ze smlouvy o půjčce ze dne 29. 3. 2005 soud zjistil, že dne 29. 3. 2005 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 3 984 Kč, to vše v 52 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 192 Kč. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 18. 12. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, byly obě pohledávky ze shora uvedené smlouvy o půjčce včetně příslušenství s účinností k datu 5. 1. 2021 postoupeny žalobkyni, což vzal soud za prokázané z této smlouvy o půjčce. 8. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, které bylo dle přiloženého poštovního podacího lístku dne 1. 2. 2021 odesláno žalované, právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalované skutečnost, že došlo k postoupení žalovaných pohledávek, a vyzval ji, aby ode dne doručení oznámení plnil na svůj dluh již pouze výhradně ve prospěch žalobkyně. 9. Žalovaná na každý dluh plnila celkem 1 601 Kč. Toto tvrzení uvedla v žalobě žalobkyně a žalovaná je nijak nerozporovala, proto z něj soud vycházel. 10. S ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, posoudil soud věc po právní stránce jako spor ze smlouvy o půjčce uzavřené dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť posuzovaná smlouva byla uzavřena ještě za účinnosti citovaného předpisu. Smlouva současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů účinného do 30. 11. 2016. 11. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 12. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 13. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odst. 2 citovaného ustanovení s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 14. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 15. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o půjčce, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky včetně příslušenství. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl na základě smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. závazkový právní vztah. 16. Právnímu předchůdci žalobkyně podle § 657 obč. zák. v souvislosti s uzavřenými smlouvami o půjčce nepochybně svědčilo právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 6 000 Kč u obou půjček a ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. rovněž na zaplacení smluvního úroku k každé smlouvy. Smlouvy úrok nestanoví, stanoví však povinnost zaplatit souhrnný poplatek v obou případech ve výši 3 984 Kč. Tento poplatek sice dle obou smluv představuje jinak pojmenovanou platbu, v podstatě je však třeba jej považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde o plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí půjčky. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť stejně jako sjednaný úrok, i souhrnný poplatek sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný souhrnný poplatek hodnotil jako úplatu za poskytnutí půjčky a posuzoval jeho výši. Dospěl přitom k závěru, že částku 3 984 Kč nelze považovat za přiměřenou úplatu ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků 6 000 a době trvání půjčky 52 týdnů. 17. V tomto případě soud považuje za přiměřený úrok ještě ve výši 30 % p. a. z jistiny, což je u těchto půjček 1 800 Kč u každé z nich. Proto považuje soud sjednaný souhrnný poplatek za nepřiměřeně vysoký, a proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku ve výši 3 984 Kč se u obou půjček zjevně příčí dobrým mravům a je tudíž neplatné ve smyslu § 39 obč. zák. 18. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalovanému dle smlouvy o půjčce vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu půjčky ve výši u každé z půjček 6 000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh uhradila více, než kolik vyplývá z podané žaloby, tj. více než 2 x 1 601 Kč. Soud proto vycházel z toho, že k žádným dalším úhradám nedošlo. Zmíněné úhrady žalované započetl vždy na jistinu pohledávky a dospěl k závěru, že žalovaná na každou z půjček dluží částku 4 399 Kč,