15 C 209/2022-43 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 1. 8. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 9 890,74 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru poskytnutému žalované jejím právním předchůdcem – společností [právnická osoba] dne 1. 8. 2020 ve výši 5 800 Kč prostřednictvím komunikace na dálku. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 5 800 Kč se splatností dne 21. 8. 2020, přičemž byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 090,74 Kč. Částka 5 800 Kč byla žalované zaslána na účet, který sdělila při zaregistrování. Žalovaná neuhradila žádnou částku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 došlo k postoupení pohledávky žalované na současnou žalobkyni. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli prostřednictvím komunikace na dálku dne 1. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. B0002975721120065, na jejímž základě byl žalované poskytnut dne 3. 8. 2020 úvěr ve výši 5 800 Kč s tím, že k datu splatnosti 21. 8. 2020 měla žalovaná kromě částky 5 800 Kč uhradit ještě poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 090,74 Kč, k zaplacení byla celkem částka 9 890,74 Kč. Úrok činil 40% ročně. 5. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 3. 8. 2020 byla na účet uvedený žalovanou ve smlouvě poukázána částka 5 800 Kč. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2022 bylo žalované zasláno dne 20. 1. 2022. Předžalobní výzvu k plnění zaslal právní zástupce žalobkyně žalované dne 20. 1. 2022 týmž dopisem. 7. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). 9. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 10. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 11. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v části, v níž žalobkyně požaduje zaplacení poskytnutého úvěru ve výši 5 800 Kč. 12. Ve smlouvě byla sjednána výpůjční úroková sazba 40% ročně, nicméně žalovaná byla povinna žalobkyni uhradit částku 4 090,74 Kč jakožto poplatek za poskytnutí úvěru, a to za 18 dní od poskytnutí finančních prostředků. Tato částka de facto představuje úrok ve výši 811% ročně. Smluvní úrok vyjadřuje na jedné straně příjem věřitele z titulu půjčení peněz dlužníkovi a na straně druhé nákladovost spotřebitelského úvěru pro dlužníka. Věřitel má právo dohodnout se s dlužníkem na úrocích, takto sjednaná výše úroků však musí být přiměřená a nesmí být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 1 odst. 2 o. z., neboť takové ujednání je stiženo absolutní neplatností (§ 580 o. z.). Je třeba rovněž přihlédnout k tomu, že dlužník se v daném právním vztahu nachází v pozici spotřebitele, tudíž slabší smluvní strany, která je ve fakticky nerovném postavení vůči věřiteli, a tím je omezena i jeho autonomie vůle rozhodovat o obsahu závazku, který je uzavírán ve formulářové podobě. Jelikož obecně platí zákaz zneužití práva, nemůže být poskytnuta ochrana subjektu, který svého práva zneužívá na úkor slabší smluvní strany. Je totiž neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). 13. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. 14. Tyto závěry lze obdobně vztáhnout na posouzení přiměřenosti celkových nákladů spotřebitelského úvěru, a to bez ohledu na další uplatněným nárokům žalobkyně na smluvní pokutu a nesplacené poplatky za vystavené upomínky. 15. Při poskytování úvěrů a půjček existuje z hlediska požadovaných úroků určitá hranice, která odděluje standardní podnikatelskou činnost provozovanou v souladu s právním řádem a lichvu. V tomto ohledu je třeba dbát na to, aby se nepoctivým poskytovatelům půjček nedostávalo soudní ochrany, jelikož zjevně zneužívají svého postavení na úkor spotřebitelů, kteří se nacházejí v tíživé životní situaci, a kteří jsou v naprosté většině případů klienty nebankovních poskytovatelů půjček. 16. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD České národní banky soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u nových obchodů v srpnu 2020, tedy v době uzavření smlouvy, činila 8,87% ročně. Soud přihlédl k tomu, že se jednalo o tzv. rychlou půjčku, kdy žalovaný dostal vyplaceny peníze, bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat úroky či celkové náklady úvěru ve výši 20% ročně. Smluvní strany si mezi sebou v posuzované věci sice sjednaly úrok ve výši 40%, nicméně výše poplatku po přepočtu ve vztahu k jistině a době splatnosti vypovídá o úroku 811% ročně, což je sazba mnohonásobně převyšující soudem akceptovatelnou výši. Soud tedy připouští výši úroků pouze co do 20% ročně, ve výši nad 20% ročně považuje ujednání o úroku za neplatné a v rozporu s dobrými mravy. Stanovenou výši úroků ve výši 811% ročně považuje soud za zcela nepřijatelnou. Jelikož je soud toho názoru, že závazky by se měly plnit, tak určil dle úvěrové kalkulačky, jaká by byla výše úroku, kdyby žalovaná splácela úvěr ve výši 5 800 Kč s úrokem 20 % v období od uzavření smlouvy, resp. vyplacení úvěru do data zesplatnění úvěru, tedy za období od 3. 8. 2020 do 21. 8. 2020. Za toto období by úroky činily 57 Kč, nikoliv tedy částku 4 090,74 Kč požadovanou žalobkyní. Pro zjednodušení tedy měla žalovaná zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 5 800 Kč a dále úrok ve výši 57 Kč. 17. Soud tak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 857 Kč (5 800 Kč úvěr + 57 Kč poplatek) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Nárok na zákonné úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z., výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla ve zbývající části, tj. co do částky 4 033,74 Kč, zamítnuta. 18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 1 000 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 3 AT – po 200 Kč za jeden - celkem 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, a podání žaloby; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT). Konečně žalobci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 201