15 C 233/2022-27 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 663 Kč s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 10% z této částky od 8. 3. 2020 do zaplacení. Svůj nárok žalobkyně staví na uzavřené smlouvě o zápůjčce, kterou se žalovanou uzavřela dne 17. 2. 2020, kdy poskytla žalované bezúčelnou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 12 600 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 150 Kč Celkem měla tedy žalovaná vrátit žalobkyni částku 15 750 Kč. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas, nicméně uhradila 17 887 Kč Touto částkou byla umořena smluvní pokuta 0,1% denně za období od 8. 3. 2020 do 10. 10. 2022 v požadované výši 6 300 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 500 Kč (za výzvy ze dne 14. 3. 2020, 21. 3. 2020, 28. 3. 2020, 6. 4. 2020 a 21. 4. 2020, tedy po 500 Kč za každou upomínku), poplatek 3 150 Kč a ponížena jistina. K úhradě tak zůstává samotná jistina ve výši 6 663 Kč (12 600 – 5 937). 2. Žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila. Postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 17. 2. 2020 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované bezúčelnou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 12 600 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 150 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 0%. Žalovaná se zavázala zápůjčku splatit do 7. 3. 2020, tj. do 19 dnů od jeho poskytnutí. RPSN činilo 146 104% a celková dlužná částka 15 750 Kč Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaná se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10,25% ročně z dlužné částky. Současně byla žalovaná povinna žalobkyni uhradit náklady spojené s vyhotovením a zasláním upomínky či výzvy k úhradě a to ve výši 500 Kč za každou jednotlivou upomínku či výzvu. Skutečnost, že byla zápůjčka na účet žalovaného skutečně poskytnuta, doložila žalobkyně výpisem z účtu, kdy celá transakce byla provedena 17. 2. 2020. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která zároveň naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 12. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 13. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o zápůjčce uzavřenou ve smyslu § 2390 a násl. o. z. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci k podání žaloby. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně svou povinnost ze smlouvy o úvěru splnila, když žalované poskytla peněžní prostředky v ujednané výši. Zmíněná skutečnost v řízení nebyla žalovanou vyvrácena. Bylo přitom právě na žalované, aby v případě, že svůj dluh ze smlouvy o úvěru již žalobkyni uhradila zcela či ve větším než v žalobě uváděném rozsahu, takovou skutečnost soudu tvrdila a zejména pak prokázala. Žalovaná však zůstala v řízení nečinnou. Vzhledem k tomu, že ani z obsahu spisu žádné jiné úhrady než tvrdí žalobkyně nelze dovodit, vycházel soud z tvrzení žalobkyně o úhradě ve výši 17 887. Pokud jde o sjednaný poplatek, představuje tento 32,5% z poskytnuté částky, což ovšem přesahuje hranici, kterou je soud ochoten akceptovat. 14. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 15. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu a dospěl k závěru, že tato je v částech týkajících se poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 16. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o půjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 25% z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. 17. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 20% z půjčené částky. 18. U půjčky 12 600 Kč byla žalovanou dle tvrzení žalobkyně uhrazena na jistině a poplatku celkem částka 9 087 Kč (5 937 + 3 150). Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru částku uvedenou výše, tedy částku 2 520 Kč (12 600 x 0,2), tak žalobkyně mohla v souladu s dobrými mravy požadovat po žalované maximálně částku 15 120 Kč namísto 15 750 Kč. Žalovaná však zjevně zápůjčku řádně neuhradila, nebo alespoň netvrdila a neprokázala opak. 19. Z uvedeného vyplývá, že ve zbylé části poplatku, tj. ve výši 630 Kč (3 150 – 2 520) soud shledal nárok žalobkyně neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla celková výše souhrnného poplatku (3 150 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 25 % poskytnutého úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20 % poskytnutého úvěru, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné a pro částku 630 Kč žalobu zamítl. 20. Pokud jde o výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky, dospěl soud k následujícímu závěru. 21. Smluvní strany si dále ujednaly pro případ prodlení žalované s vrácením úvěru poplatek za upomínku ve výši 500 Kč. Podle ust. § 122 odst. 1 písm. a) zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, má věřitel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, a pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. Zákon zde jasně hovoří o účelně vynaložených nákladech, poskytovatel úvěru tedy nemůže sjednat poplatek za zaslání upomínky v jakékoliv výši, ale pouze ve výši přiměřené, resp. účelně vynaložené. Je běžnou praxí, že zasílání upomínek dlužníkům je ze strany věřitelů zpoplatněno, za účelně vynaložené náklady však považuje soud maximálně částku ve výši 200 Kč za upomínku. Náklady ve výši 2 500 Kč za 5 upomínek tedy soud nepovažuje za účelně vynaložené. Za účelně vynaložené tak lze považovat náklady ve výši 1 000 Kč (200 x 5)), co do částky 1 500 Kč by se jednalo ve smyslu ust. § 122 odst. 1 písm. a) zák. č. 257/2016 Sb. o smluvní pokutu. Na základě této skutečnosti přiznal soud na nákladech žalobkyni částku 1 000