15 C 241/2021-40 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 560 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 28. 6. 2007 poskytl právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] žalovanému půjčku 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu vrátit a zaplatit ji spolu s poplatkem ve výši 2 560 Kč, celkem tedy částku 6 560 Kč, a to vše v 40 týdenních splátkách po 164 Kč. Celý dluh měl být splacen do 3. 4. 2008. Žalovaný na půjčku uhradil 2 000 Kč. Ke dni 3. 4. 2008 činila dlužná jistina 2 780,49 Kč a dlužný poplatek 1 779,51 Kč. Pohledávka byla smlouvou ze dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně pak vedle této pohledávky požaduje zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku 4 608,17 Kč (zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 4 560 od 11. 4. 2008 do 18. 12. 2020) a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 4 560 Kč v zákonné výši od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalovaný obdržel částku 4 000 Kč, zavázal se vrátit částku 6 560 Kč formou 40 pravidelných týdenních splátek po 164 Kč. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný na dlužnou částku uhradil více než žalobkyní uváděných 2 000 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 18. 12. 2020. 6. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům. 7. Po právní stránce soud s ohledem na znění § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) věc posuzoval dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a to ve spojení se zákonem č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem. Z uvedeného důvodu je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.). 8. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky. 9. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesměly obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 11. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o půjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku (poplatku za poskytnutí půjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 2 560 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté půjčky 4 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 64% (za 40 týdnů) z vypůjčené částky je neúměrně vysoký. 12. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí půjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 800 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté půjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaný ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsal. 13. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný uhradil pouze částku 2 000 Kč. Bylo věcí žalovaného, aby tvrdil a zejména pak prokázal, že na uvedenou půjčku uhradil více. Shora uvedená částka 800 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky i případné sankce. Ve zbylé části souhrnného poplatku, tedy ve výši 1 760 Kč (2 560 – 800), však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (2 560 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 64% půjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 39 obč. zák. za neplatné. Budeme-li tedy považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 800 Kč, je zřejmé, že žalovanému zbývá k úhradě částka 2 800 Kč (4 800 – 2 000). Tuto částku soud žalobkyni přiznal, a to včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení takto stanovené částky, který za období od 11. 4. 2008 do 18. 12. 2020 činí po přepočtu v programu ASPI částku 2 787 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i příslušné úroky z prodlení (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné jistiny 2 800 Kč za období od 19. 12. 2020 do zaplacení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 14. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 15. Výrokem II. pak soud žalobu co zbývající požadované částky ve výši 1 760 Kč zamítl, stejně jako zamítl nárok na přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení a úroků z prodlení nad rámec úroků přiznaných ve výroku I. 16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Náklady tvoří jednak soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 1 AT – po 200 Kč za jeden (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 AT). Konečně žalobkyni náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 189 Kč (0,21 x (600 + 300)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 2 089 Kč (1 000 + 600 + 300 + 189). Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 560 Kč, úspěšná byla co do částky 2 800, tedy z 61%. Ohledně 39% byl tedy úspěšný žalovaný. Žalobkyni tak vznikl nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 22%, tedy ve výši 460 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.