16 C 101/2022-40 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 635,43 Kč (jistina + smluvní pokuta), nákladů vymáhání 690 Kč kapitalizovaného smluvního a zákonného úroku z prodlení běžícího i kapitalizovaného. Tvrdila, že dne 2. 7. 2019 uzavřela právní předchůdckyně žalobkyně – společností [právnická osoba] žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný převzal při podpisu smlouvy částku 15 000 Kč. Jistinu se zavázal vrátit spolu s částkou 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný splatil pouze 11 001 Kč před postoupením a 500 Kč po postoupení. Prodlením vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu 0,1 % denně a náklady s vymáháním. Žalobkyni byla pohledávka postoupena v celkové výši 30 609,03 Kč, z toho však žalobkyně požaduje pouze: jistinu 9 390,79 Kč, úrok 566,58 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 450,64 Kč, poplatek za náklady na vyhodnocení úvěru 844,06 Kč, inkasní poplatek 1 634,93 Kč, a smluvní úrok po splatnosti 1 744,37 Kč (15 % p. a. za období od 3. 9. 2020 do 29. 11. 2021), kapitalizovaný úrok z prodlení 959,40 Kč (za období od 3. 9. 2020 do 29. 11. 2021) a kapitalozvasný úrok z prodlení 305,65 Kč (za období od 22. 12. 2021 do 16. 5. 2022), smluvní pokutu 4 244,64 Kč (0,1 % denně za období od 3. 9. 2020 do 29. 11. 2021), náklady vymáhání 690 Kč (vymáhání uskutečněné přímo žalobkyní, 1 dopis ze dne 1. 2.2022 a 3 osobní návštěvy). 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně při podpisu smlouvy částku 15 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč spolu s úrokem stanoveným na přední straně smlouvy v absolutní výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení 1 394 Kč a poplatkem za inkaso v hotovosti 2 700 Kč. Na zadní straně smlouvy je ujednáno, že úroková sazba činí 15 % ročně. Ve smlouvě byly uvedeny varianty RPSN rozlišené pouze co do délky trvání smlouvy. Pro případ prodlení s jakoukoli splátkou byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky denně. Náklady na vymáhání byly ujednány pouze pro případ prodlení s jednotlivými splátkami, nikoliv pro vymáhání po splatnosti celého úvěru. 5. Z výpisu označeného jako„ KIE C/5 /578“ soud zjistil složky postoupeného dluhu žalovaného. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni. 7. Lze učinit závěr o skutkovém stavu, podle něhož žalovaný na základě smlouvy o úvěru ze dne 2. 7. 2019 obdržel od právního předchůdce žalobkyně částku 15 000 Kč a zavázal se do 15 měsíců vrátit celkem 27 888 Kč. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný zaplatil cokoliv nad rámec částky 11 001 Kč. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: 9. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), a zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ). 10. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 2392 odst. 1 OZ platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 12. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 577 OZ platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 14. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 15. Podle § 1812 odst. 2 OZ platí, že K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje 16. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 17. Podle § 2053 OZ platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 18. Podle § 122 odst. 2 věta první z. s. ú. platí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. 19. Soud posuzoval jednotlivé nároky, které dle tvrzení žalobkyně měly ze smlouvy vzniknout. Jedná se o nároky na vrácení jistiny a zaplacení úroku, inkasního poplatku, poplatku za vyhodnocení úvěru, poplatku za poskytnutí úvěru, dále úroku z prodlení, smluvní pokuty 0,1 % denně a nákladů vymáhání. 20. Ze skutkových zjištění a citované právní úpravy je zřejmé, že žalobkyně má právo na vrácení jistiny 15 000 Kč. 21. Co se týče úroku, existuje zde rozpor mezi ujednáním na přední straně smlouvy (úrok stanovený absolutní částkou) a ujednáním na zadní straně smlouvy (úrok stanovený úrokovou sazbou). Smlouva tedy nabízí dva výklady (buď bylo úmyslem stran ujednat úrok určený mírou, nebo absolutní částkou). Pro spotřebitele je výhodnější výklad směřující k absolutní částce úroku, soud se tedy k tomuto výkladu podle § 1812 odst. 1 OZ přiklonil. Povinností žalovaného tedy bylo zaplatit úrok určený absolutní částkou 1 444 Kč, nikoliv úrok běžící. Žaloba tedy není v části smluvního úroku 1 744,37 Kč (15 % p. a. za období od 3. 9. 2020 do 29. 11. 2021) po právu. 22. Žalobkyni dále po právu náleží úhrada za náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč. 23. Za situace, kdy je zvlášť honorováno vyhodnocení úvěrového případu, však již není další poplatek„ za poskytnutí úvěru“, v tomto případě ve výši 7 350 Kč (tedy ve výši téměř 50 % poskytnuté jistiny), ničím jiným než odměnou za užívání peněz – tento poplatek má tedy funkci úroku. 24. Výkladem pojmu dobrých mravů ve vztahu k úrokům se zabývá bohatá judikatura Nejvyššího soudu. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky). 25. Průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila v červenci 2019 (dle údajů České národní banky – databáze ARAD dostupná na internetových stránkách https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang) 8,60 % p. a. Již samotný úrok 1 444 Kč přitom odpovídá 15 % p.a., tedy téměř dvojnásobku úroku poskytovaného bankami. Při sečtení úroku 1 444 Kč a poplatku 7 350 Kč majícího funkci úroku získáme částku 8 794 Kč, při splácení po dobu 14 měsíců by tak úrok čini