16 C 338/2021-28 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 53 800 Kč a zákonného úroku z prodlení. Tvrdila, že žalovanému jako podnikateli poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne 10. 3. 2021 částku 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 21 000 Kč do 18. 5. 2018. Předmětem žaloby je kromě jistiny tedy poplatek v celkové výši 21 000 Kč a smluvní pokuta 2 500 Kč (500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou). 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 10. 3. 2021 soud zjistil, že byla uzavřena distančním způsobem. Žalovaný je identifkován mj. i místem podnikání, je uvedeno jeho IČO. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr 30 000 Kč určený na financování podnikatelských potřeb a žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s poplatkem 1 % denně do 70 dní v pěti splátkách po 10 200 Kč (6 000 Kč jistina, 4 200 Kč poplatek; první splatná 23. 3. 2021). Pro případ prodlení s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta 500 Kč. 5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 10. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému 30 000 Kč. 6. Žalovaný byl k úhradě vyzván předžalobní výzvou ze dne 31. 5. 2021. 7. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, která jsou ve vzájemném souladu. Z obsahu smlouvy (název úvěru, podnikatelský účel úvěru) i označení žalovaného (IČO, místo podnikání) je patrné, že žalovaný smlouvu uzavíral jako podnikatel. Žalovaný ničeho nezaplatil. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Z ustanovení § 2395 OZ zjištění o obsahu smlouvy je zřejmé, že žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni jistinu a zaplatit úrok – ve smlouvě nazvaným jako poplatek. Otázka však byla, zda úrok ujednaný v takové výši, jako tomu bylo v posuzované věci, je v souladu s dobrými mravy. 10. Smlouva byla sice uzavřena mezi podnikateli, nicméně tato skutečnost nezprošťovala žalobkyni povinnosti jednat v souladu se zásadou profesionality (§ 433 OZ). Žalobkyně totiž jednala z pozice dlouhodobě působící úvěrové společnosti vůči živnostníkovi. Za této situace je autonomie vůle slabší strany – žalovaného – iluzorní. Třebaže se jedná o krátkodobý úvěr (70 dní), u něhož je třeba přijmout takové nastavení úroku, které umožňuje rychlé generování zisku (jinak by takový krátký úvěr ekonomicky nedával smysl) a lze tedy tolerovat i velmi vysoký úrok, tak přece jen úrok 70 % za 70 dní (365 % ročně) je evidentně přemrštěný. 11. Stanovením takovéto úrokové se sazby se tedy žalobkyně povinnosti jednat v souladu se zásadou profesionality zpronevěřila – je zjevné, že své hospodářské postavení využila k výraznému vychýlení uspořádání práv a povinností na svou stranu, až za hranici uspořádání spravedlivého. Tím žalobkyně zcela zjevně překročila i hranici dobrých mravů. Ujednání o výši úroků proto soud považoval za zjevně rozporné s dobrými mravy ve smyslu § 588 OZ. 12. Soud proto moderoval (§ 577 OZ) ujednaný úrok na 10 000 Kč (1/3 jistiny). 13. Smluvní pokuta pak byla ujednána ve výši 500 Kč za prodlení se splátkou, tedy ve výši, která by vyhovovala i v případě spotřebitelského úvěru. Soud proto kromě jistiny a úroku ve snížené výši 10 000 Kč přiznal i smluvní pokutu v celkové výši 2 500 Kč. 14. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 42 500 Kč (jistina 30 000 Kč, úrok 10 000 Kč, pokuta 2 500 Kč). 15. Právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ. Úrok z prodlení byl žádán i z částky představující obchodní úrok, avšak tato možnost nebyla sjednána. Úrok byl proto dle § 1802 OZ přiznán jen z jistiny a smluvní pokuty, a to dle žalobního žádání v zákonné výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., soud se proto nezabýval ujednáním o výši úroku. 16. Žalobkyně byla ve věci úspěšnější v poměru cca 4:1, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na 60 % náhrady nákladů řízení. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Náklady řízení sestávaly z nákladů zastoupení 12 922 Kč (3 úkony po 3 260 Kč podle § 7, § 8 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, 3 náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada DPH 21 %) a zaplaceného soudního poplatku 2 690 Kč Celkem tak náklady řízení činily 15 612 Kč. Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů řízení 9 367,20 Kč. 17. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.