5 C 117/2022-37 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobce se žalobou podanou dne 24. 3. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 24 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou spolu uzavřeli dne 1. 7. 2021. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému zápůjčku 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal peníze vrátit nejpozději do 31. 7. 2021. Ke dni podání žaloby žalovaný na poskytnutou zápůjčku ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobce s tímto postupem souhlasil již v žalobě a následně i ve vyjádření ze dne 28. 6. 2022. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 7. 2021 soud zjistil, že žalobce se zavázal žalovanému poskytnout 24 000 Kč v hotovosti. Částka byla dle čl. II. předána žalovanému při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit nejpozději do 31. 7. 2021. Úroková sazba v souvislosti se zápůjčkou sjednána nebyla. Pro případ prodlení však byla v čl. IV. sjednána smluvní pokuta 0,1% denně za každý den prodlení se splacením dlužné částky. 4. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 16. 11. 2021 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě 26 278 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení předmětné výzvy. 5. Na základě shora uvedeného soud dospěl k následujícím zjištěním. Žalobce poskytl při podpisu smlouvy o zápůjčce dne 1. 7. 2021 v hotovosti částku 24 000 Kč, kterou měl žalovaný uhradit do 31. 7. 2021. Zapůjčená částka nebyla nijak úročena. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. K uhrazení dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 16. 11. 2021. 6. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům. Vztah mezi účastníky se řídí dle ust. § 2390 až ustanovení § 2394 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem. 7. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 8. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 9. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 10. Soud posoudil podanou žalobu a dospěl k závěru, že je důvodná, pokud jde o požadavek na zaplacení poskytnuté jistiny. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že poskytnutou částku v hotovosti převzal. Bylo přitom věcí žalovaného, aby tvrdil a následně i prokázal, že poskytnutou částku žalobci zcela, nebo alespoň ve větším rozsahu než tvrdí žalobce žalobci uhradil. Žalovaný však ničeho takového netvrdil a po celou dobu řízení byl zcela pasivní. Soudu tak nezbylo než vycházet z tvrzení žalobce o tom, že žalovaný ničeho na dlužnou částku neuhradil. Je tedy evidentní, že žalobci svědčí právo na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 24 000 Kč. 11. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení od 1. 8. 2021 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. Oprávněným byl shledán i požadavek žalobce na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Výši smluvní pokuty nepovažuje soud za nijak přemrštěnou, ostatně odpovídá i požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byť si je soud samozřejmě vědom skutečnosti, že v tomto případě byla zápůjčka sjednána mezi dvěma fyzickými osobami a ustanovení zmíněného zákona tak na ni nedopadají. Nicméně soud dospěl k závěru, že smluvní pokutu nelze přiznat v běžící formě do budoucna, jak požaduje žalobce a to z následujícího důvodu. 13. Je třeba uvést, že smluvní pokuta není příslušenstvím pohledávky. Z této skutečnosti pak vyplývá, že ji na rozdíl od úroku z prodlení nelze přiznat jako opětující se plnění do budoucna. Pokud by totiž soud takto učinil, jednalo by se o nevykonatelné rozhodnutí, kdy by věřiteli nezbývalo, než smluvní pokutu opakovaně žalovat. Soud si je vědom skutečnosti, že zápůjčka byla žalovanému poskytnuta bezúročně a případná výše smluvní pokuty je dána pouze délkou prodlení dlužníka, nicméně s ohledem na shora uvedené nemohl požadavku žalobce vyhovět a proto smluvní pokutu kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí. Smluvní pokuta tak za období od 1. 8. 2021 do 19. 10. 2022 činí z částky 24 000 Kč celkem 10 656 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal. Ve zbývající části pak soudu nezbylo, než žalobu zamítnout. Na základě těchto skutečností proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. 14. Jelikož jak shora uvedeno není smluvní pokuta příslušenstvím pohledávky, měl by být z této částky vybrán i soudní poplatek. Žaloba tak byla de facto podána pro částku 34 656 Kč (24 000 + 10 656), z čehož vyplývá, že soudní poplatek činí 1 733 Kč, viz položka 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobce již v minulosti uhradil soudní poplatek ve výši 960 Kč, k doplacení proto zbývá částka 773 Kč. Na základě uvedeného proto soud rozhodl o povinnosti žalobce uhradit doplatek soudního poplatku tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. 15. Třebaže došlo k částečnému zamítnutí žaloby, postupoval soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 1 733 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 7 bod 5 AT – po 2 500 Kč za jeden (1 500 + (25 x 40)) - celkem 7 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, a podání žaloby; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč, tj. celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 AT). Konečně žalobci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 1 764 Kč (0,21 x (7 500 + 900)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 11 897 Kč (1 733 + 7 500 + 900 + 1 764). Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.