6 C 167/2022-26 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 17. 8. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 26 100 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku půjčky, který žalované poskytla na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 4. 9. 2013. Žalované byly poskytnuty prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 34 100 Kč (úvěr 20 000 Kč, souhrnný poplatek 14 100 Kč) v týdenních splátkách po 620 Kč. Žalovaná uhradila celkovou částku 8 000 Kč, rozdíl ve výši 26 100 Kč je nyní žalobkyní požadován. Půjčka zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Úroky z prodlení jsou požadovány od 12. 12. 2013, když splatnost pohledávky nastala k 11. 12. 2013. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 4. 9. 2013 soud zjistil, že žalované (tehdy ještě [jméno] [příjmení]) byla v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 14 100 Kč, celkem tedy částku 34 100 Kč, a to vše v 55 týdenních splátkách po 620 Kč. První splátka byla splatná dne 4. 9. 2013. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila částku 8 000 Kč. 4. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč a ta se zavázala úvěr vrátit a vedle toho zaplatit souhrnný poplatek 14 100 Kč, celkem tedy 34 100 Kč, a to vše v 55 týdenních splátkách po 620 Kč. Z obsahu smlouvy vyplývá, že částka 20 000 Kč byla žalované předána při jejím podpisu. 5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), postupoval soud podle ust. § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013. 6. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o půjčce podle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.). 7. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky. 8. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesměl bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. byl neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesměly obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 10. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o půjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 11. Dle přesvědčení soudu je tento souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvu o půjčce podepsala. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 70,5 % (za něco přes 1 rok) z půjčené částky je neúměrně vysoký. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat v případě roční splatnosti půjčky maximálně 1/3 z půjčené částky, tedy částku 6 700 Kč. Do této částky soud zahrnuje úroky i veškeré poplatky související s úvěrem. Žalovanou byla celkem uhrazena částka 8 000 Kč. Soud tak žalobě vyhověl pouze co do částky 18 700 Kč, kterou soud považuje za důvodnou (20 000 Kč + 6 700 Kč na poplatky a úroky – 8 000 Kč zaplacených žalovanou). Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 7 400 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (14 100 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 71% poskytnutého úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 1/3 poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 39 obč. zák. za neplatné. 12. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 18 700 Kč. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z této částky, výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení je žalobkyní stanoveno ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tedy od 12. 12. 2013. V části 7 400 Kč s příslušenstvím byla potom žaloba zamítnuta. 13. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 044 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 26 100 Kč částku 1 305 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 261 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 261 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 14. Žalobkyně byla v řízená úspěšná pouze co do části a soud náklady řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 18 700 Kč, neúspěšná co do 7 400 Kč. Po odečtení úspěchu od neúspěchu má žalobkyně právo na náhradu 43% účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně požadovala náhradu soudního poplatku ve výši 1044 Kč. S ohledem na skutečnost, že jí soud doměřil k doplacení soudní poplatek do celkové výše 1 305 Kč, je nutno částečnou náhradu nákladů počítat z částky 1 305 Kč. Z této částky představuje 43% částku 561 Kč, která byla uložena žalované k zaplacení žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.