6 C 178/2021-109 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 12. 6. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení 151 032,21 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] která byla mezi účastníky uzavřena dne 15. 10. 2019. Žalobu odůvodnila tím, že na základě předmětné smlouvy poskytla ve prospěch žalovaného úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se poskytnutý úvěr spolu s úroky ve výši 42 603 Kč zavázal žalobkyni vrátit v 72 měsíčních splátkách po 1 286 Kč vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. Kromě úvěrové smlouvy byla účastníky dále sjednána doplňková inkasní služba za poplatek 14 832 Kč za celou dobu trvání úvěru a doplňková služba„ [název]“ za poplatek 48 312 Kč za celou dobu trvání úvěru. Splátku za výkon inkasní služby ve výši 206 Kč měsíčně a za výkon doplňkové služby v celkové výši 671 Kč měsíčně měl žalovaný splácet spolu se splátkami úvěru. 2. Žalovaný na svůj závazek uhradil 13 splátek v souhrnné výši 28 119 Kč, tyto žalobkyně započítala na jistinu v částce 4 787,93 Kč, na úroky v částce 11 932,09 Kč, na inkasní službu v částce 2 678 Kč a na službu [název] v částce 8 723 Kč. Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou splátky splatné dne 15. 3. 2021. Žalobkyně jej proto vyzvala k úhradě dlužné splátky upomínkou ze dne 20. 3. 2021, zpoplatněnou částkou 300 Kč, a následně upomínkou ze dne 5. 4. 2021, zpoplatněnou částkou 500 Kč, v níž byl žalovaný současně upozorněn na zesplatnění úvěru včetně nároků z doplňkových služeb a sjednaných sankcí. Žalovaný přesto žalobkyni dlužnou částku neuhradil, a proto žalobkyně úvěr ke dni 21. 4. 2021 zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina úvěru 45 212,07 Kč, neuhrazené úroky 30 671,11 Kč, neuhrazená inkasní služba 12 154 Kč (59 splátek po 206 Kč), neuhrazená služba [název] – odklad 8 909 Kč (59 splátek po 151 Kč), nemoc 15 340 Kč (59 splátek po 260 Kč) a práce 15 340 Kč (59 splátek po 260 Kč), náklady upomínání 800 Kč a smluvní pokuta 22 606,03 Kč Celkem tak dlužná částka činila 151 032,21 Kč. Žalovaný po zesplatnění na dlužnou částku nic nezaplatil. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 68 618,10 Kč sestávající ze součtu neuhrazené jistiny, nákladů za upomínky a smluvní pokuty od 4. 6. 2021 do zaplacení a dále smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 51 743 Kč představující součet neuhrazených doplňkových služeb od 4. 6. 2021 do zaplacení. 3. Dne 7. 9. 2021 účastníci předložili soudu návrh na schválení smíru, který je opatřen podpisy obou účastníků. V navrhovaném smíru se žalovaný zavázal zaplatit žalobci částku 89 289,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 58 618,10 Kč za dobu od 04. 06. 2021 do zaplacení s tím, že tyto své povinnosti je žalovaný oprávněn splnit ve splátkách po 1 100 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, počínaje 25. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž nabude právní moci usnesení o schválení smíru, to vše pod ztrátou výhody splátek při nesplnění byť jediné z nich. Dále se žalovaný zavázal nahradit žalobci k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, jako zástupce žalobce, náklady řízení v částce 16 000 Kč s tím, že tuto svou povinnost je žalovaný oprávněn splnit ve splátkách po 400 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, počínaje 25. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž nabude právní moci usnesení o schválení smíru, to vše pod ztrátou výhody splátek při nesplnění byť jediné z nich. 4. Soud usnesením ze dne 14. 9. 2021, č. j. 6 C 178/2021-85 předložený smír účastníků neschválil, neboť jej shledal v rozporu s právními předpisy, když se v něm žalovaný zavazuje k zaplacení mnohonásobně vyšší částky, než částky, na jejíž zaplacení shledal soud u žalobkyně nárok. K odvolání žalobkyně bylo usnesení okresního soudu Krajským soudem v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích dne 20. 12. 2021, č. j. 18 Co 258/2021-95 potvrzeno. 5. Soud nařídil ve věci na 15. 2. 2022 jednání. Žalobkyně se k jednání omluvila, souhlasila s rozhodnutím ve věci bez její účasti. Opět odkázala na uznání závazku učiněné žalovaným dne 6. 9. 2021 (jedná se o tutéž listinu, která obsahovala i návrh na schválení smíru). Navrhla, aby soud žalobě zcela vyhověl. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků a vyšel z listin založených ve spise. 6. Z listiny ze dne 30. 8. 2021, podepsané vlastnoručně žalovaným dne 6. 9. 2021 předložené soudu vyplývá, že žalovaný uzavřel s žalobkyní výše uvedený smír, který požadovali schválit a níže současně žalovaný uznal nárok žalobkyně co do důvodu a výše v rozsahu 89 289,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 58 618,10 Kč za dobu od 4. 6. 2021 do zaplacení a s dohodnutou náhradou nákladů řízení ve výši 16 000 Kč. 7. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. V daném případě po přezkoumání smlouvy o úvěru dospěl k závěru, že nelze vycházet z uznání závazku učiněným žalovaným, neboť částka, která byla žalovaným uznána, odporuje dobrým mravům ve smyslu obecných zásad soukromého práva uvedených v hlavě I, díl 1 občanského zákoníku. Je nutno vycházet z uzavřené smlouvy o úvěru. Soud v tomto směru zcela odkazuje na rozhodnutí, kterým odmítl schválit soudní smír navrhovaný účastníkům, neboť stejné důvody nalézá i v případě uznání dluhu. 8. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). 10. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 11. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. O skutkovém stavu lze uzavřít, že mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem byly uzavřeny dvě úvěrové smlouvy. 13. V úvěrové smlouvě [číslo] ze dne 15. 10. 2019 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Z takto sjednané výše úvěru bylo přímo žalovanému vyplaceno pouze 9 950 Kč Částku 10 000 Kč si žalobkyně započetla na náklady, které měla vynaložit v souvislosti s vyřizováním úvěru, a částka 30 050 Kč pak měla být použita na úhradu dluhu žalovaného vůči žalobkyni z dříve uzavřené úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 23. 4. 2019. 14. Otázkou, jaké položky lze zahrnout pod„ celkovou výši úvěru“ ve smyslu čl. 3 písm. l) a čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru, se zabýval Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku Ernst Georg Radlinger a Helena Radlingerová proti FINWAY a. s., C -377/14 ze dne 21. 4. 2016 a dospěl k závěru, že do celkové výše úvěru nelze zahrnout žádnou z částek sloužících jako odměna za závazky sjednané z důvodu dotčeného úvěru, jako jsou administrativní poplatky, úroky, provize a veškeré další poplatky, které spotřebitel musí zaplatit. Tedy za jistinu úvěru je možné považovat pouze takové finanční prostředky, které byly spotřebiteli skutečně poskytnuty, se kterými mohl spotřebitel reálně nakládat. 15. V souladu s citovaným závěrem Soudního dvora Evropské unie tedy částku 10 000 Kč, mající představovat administrativní náklady žalobkyně na vyřizování úvěru (náklady za zaslání smlouvy, na lustrum v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru odcizených dokladů, v registrech spojených s AML, v nebankovním registru a ostatní administrativní náklady), nelze považovat za součást jistiny úvěru, neboť tato nebyla žalovanému reálně poskytnuta. 16. Za jistinu úvěru pak nelze považovat ani celou částku 30 050 Kč, která byla určena na úhradu závazku žalovaného ze smlouvy [číslo] ze dne 23. 4. 2019. Podle této smlouvy měla žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, z nichž 24 000 Kč bylo vyplaceno žalovanému a 6 000 Kč mělo být použito na administrativní náklady žalobkyně v souvislosti k poskytnutím úvěru. Při úrokové sazbě 23 % p. a. činil úrok 25 562 Kč. Žalovaný měl úvěr spolu s p