6 C 289/2017-452 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 12. 12. 2017 domáhal po žalovaném zaplacení částky 6 460 481,19 Kč s příslušenstvím z titulu postihu za částky vyplacené žalobcem panu [titul] et [titul] [jméno] [příjmení], narozenému dne [datum] (dále poškozenému), který byl zaměstnancem žalobce, jako náhrad za pracovní úraz způsobený poškozenému uklouznutím na zledovatělém chodníku par. [číslo] v k. ú. [obec] ve vlastnictví žalovaného. K pracovnímu úrazu došlo dne 28. 11. 2013 v 9:35 hodin na zledovatělém chodníku před budovou kontaktního pracoviště [anonymizována tři slova] v [obec]. V důsledku pádu poškozený utrpěl závažné zranění páteře, které vedlo k úplnému ochrnutí dolních i horních končetin. Aby si poškozený mohl obstarat základní životní potřeby, je zcela odkázán na péči třetí osoby. Vzhledem k tomu, že k poškození zdraví došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, žalobce, jako zaměstnavatel, vyplatil poškozenému škodu vzniklou tímto pracovním úrazem. Poškozenému byla vyplacena náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění a účelně vynaložené náklady léčení. Žalobce se domáhal náhrady za plnění, které svému zaměstnanci [titul] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] poskytl na odškodnění pracovního úrazu, a to na náhradě bolestného 517 280 Kč, náhradě za ztížení společenského uplatnění 4 291 418,80 Kč, náhradě účelně vynaložených nákladů spojených s léčením 845 928,65 Kč a náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti 1 043 868 Kč. 2. Výše uvedené újmy vznikly dle tvrzení žalobce v důsledku závady ve schůdnosti v podobě namrzlého chodníku ve vlastnictví žalovaného vzniklé povětrnostní situací mající svůj původ v počasí. Z údajů poskytnutých [anonymizována čtyři slova] [územní celek] vyplývá, že předmětný den na území [obec] minimálně od 6:00 do 10:00 hodin mrzlo a cca od 8:00 hodin do 14:00 hodin mrholilo. V době pádu tak byly vytvořeny podmínky pro tvorbu zledovatělého povrchu, který nemusel být chodcům patrný. Předmětný chodník je tvořen betonovými dlažebními kostkami, které mají relativně vysokou měrnou tepelnou kapacitu, což znamená, že vlhkost ihned zledovatí. Dalším faktorem ovlivňujícím kluzkost chodníku byla i skutečnost, že od 8 hodin mrholilo, což mělo za následek jednak rozšíření již vzniklé ledové vrstvy a jednak vytvoření kapalné vrstvy na již vzniklé ledové vrstvě, čímž se značně zvýšila kluzkost chodníku, aniž by byla takováto námraza pozorovatelná. Tvorba námrazy byla pro žalovaného předvídatelná a žalovaný nemůže splnit podmínky pro liberaci, jelikož zcela opomenul učinit v dané době účinná opatření k zamezení nebo zmírnění závad ve schůdnosti, ani neučinil obdobná opatření spočívající v upozornění chodců, ačkoliv to bylo zcela jistě v jeho možnostech. 3. Okresní soud rozsudkem ze dne 12. 3. 2019, č. j. 6 C 289/2017-208 žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 6 028 646 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z částky 3 200 594 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení z částky 57 503,80 Kč od 1. 8. 2017 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení z částky 2 556 335 Kč od 15. 12. 2017 do zaplacení, s 8,5% úrokem z prodlení z částky 13 841 Kč od 21. 6. 2018 do zaplacení, s 9% úrokem z prodlení z částky 200 371,60 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení. Žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky 669 849,45 Kč a úroků z prodlení požadovaných nad rámec úroků přiznaných, rozhodl o náhradě nákladů řízení a o poplatkové povinnosti. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne 28. 11. 2013 od časných ranních hodin byla v [obec] teplota pod nulou, beze srážek. Kolem půl osmé ráno začalo mrholit a vlhkost na podchlazeném zemském povrchu namrzala. Poškozený přišel na své pracoviště do budovy [anonymizována dvě slova] v [obec] kolem sedmé hodiny ranní, v té době bylo mrazivo a sucho. Poškozený [titul] et [titul] [jméno] [příjmení] dne 28. 11. 2013 v 9:35 hodin uklouzl a upadl před budovou [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [země] v [obec] na chodníku v přímém směru od východu z budovy směrem k chodníku vedoucímu podél silnice (na spojovacím chodníku). Spojovací chodník se nachází na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], ve vlastnictví žalovaného. Jedná se o mírně svažitý chodník z betonových dlažebních kostek před budovou, navazující na schody do budovy, který spojuje východ z budovy s chodníkem, vedoucím podél silnice. Přístupová cesta před vchodem do úřadu je částečně krytá stříškou, pod ní byla cesta suchá a dále byla pokryta ledovkou, na jejímž začátku poškozený upadl. Poškozený utrpěl úraz páteře, a to frakturu obratle C5-C6, který vedl k ochrnutí dolních i horních končetin. Poškozený byl zaměstnancem žalobce, dohodou ze dne 17. 12. 2014 došlo k ukončení pracovního poměru a poškozenému byla dne 31. 10. 2014 přiznána invalidita třetího stupně. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 5. 2017, č. j. 29 C 479/2015-33 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2017, č. j. 23 Co 298/2017-77 bylo poškozenému přiznáno zvýšení ztížení společenského uplatnění v částce 4 137 000 Kč. Nebylo prokázáno, že by v době úrazu byla cesta, jež je ve vlastnictví žalovaného, ošetřena posypem. Vyplacení shora uvedených částek žalobcem poškozenému ani oprávněnost jejich výše nebyly mezi účastníky spornými. Okresní soud s odkazem na § 2917 o. z. uzavřel, že žalobce, který nahradila škodu svému zaměstnanci, má regresní nárok vůči žalovanému, jenž je podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 4. 2014, osobou odpovědnou za škodu, která poškozenému dne 28. 11. 2013 vznikla. Námitku promlčení, vznesenou žalovaným, neshledal soud důvodnou, neboť regresní nárok žalobce vznikl až okamžikem vyplacení náhrady bolestného poškozenému dne 19. 12. 2014 (a dalšími platbami v letech 2015 až 2018), a žaloba byla podána 12. 12. 2017, tedy před uplynutím promlčecí lhůty. V souladu se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/2015, poměřoval soud míru, jakou se na vzniku škody podílela závada ve schůdnosti chodníku a do jaké míry sám poškozený nedostatečnou předvídavostí ohledně stavu komunikace, případně nevhodnou obuví. Po zjištění, že nebyla prokázána nevhodná obuv poškozeného pro dané roční období, uzavřel, že je dána odpovědnost žalovaného za závadu ve schůdnosti podle § 27 odst. 3 silničního zákona z 90 % a žalovaný se na vzniku škody podílí v rozsahu 10 %, neboť dostatečně nevyhodnotil vliv změny počasí a nepohyboval se dost opatrně, když vznik náledí při mrholení na prochladlém povrchu mohl v daném ročním období předpokládat. Okresní soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobci 90 % požadované náhrady. 4. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 1. 10. 2019, č. j. 23 Co 212/2019-277, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění okresního soudu, že dne 28. 11. 2013 v 9:35 hodin, kdy došlo k úrazu poškozeného, byla na pozemní komunikaci ve vlastnictví žalovaného ledovka, způsobená povětrnostní situací, neboť ráno mrzlo a poté začalo mrholit. Nebylo prokázáno, že by žalovaný komunikaci ošetřil nebo na její neschůdnost upozornil, a u poškozeného nebyla prokázána nevhodná obuv. Odvolací soud se ztotožnil i s právními závěry okresního soudu ohledně hodnocení námitky promlčení i ohledně důvodnosti postižního práva podle § 2917 o. z. Shodně s okresním soudem uzavřel, že ledovka představovala závadu ve schůdnosti komunikace, za kterou žalovaný odpovídá podle § 27 odst. 3 silničního zákona v souladu se způsobem, jímž toto ustanovení vyložil Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/2015. Odpovědnost žalovaného podle citovaného ustanovení je objektivní a žalovaný neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech závadu odstranit, zmírnit nebo na ni upozornit. V této souvislosti odvolací soud poukázal na nelogičnost procesní obrany žalovaného, který současně popíral výskyt ledovky na komunikaci a současně tvrdil, že komunikaci ošetřil posypem. Odvolací soud se ztotožnil s okresním soudem i ve stanovení 10% podílu poškozeného na vzniku škody nedostatečně obezřetným způsobem chůze, který neodpovídal ročnímu období a povětrnostním podmínkám. 5. Na základě dovolání podaného žalovaným Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 28. 1. 2021, č. j. 25 Cdo 574/2020-319 rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích i rozsudek Okresního soudu ve Svitavách zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. V rozhodnutí uvedl, že zásady posuzování nároků na náhradu škody (resp. v podmínkách zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, újmy) způsobené pádem chodce na komunikaci byly po vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/2015, sj