6 C 314/2021-63 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21. 12. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 58 573 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla dne 7. 11. 2017 úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet vždy k 17. dni v měsíci, počínaje prosincem 2017, a to 36 měsíčními splátkami po 2 744 Kč. Efektivní úroková sazba činila 101,79 % ročně. Žalovaný zaplatil pouze částku 2 800 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky splatné dne 17. 1. 2018 o délce 65 dnů proto došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 25. 3. 2018. Po zesplatnění úvěru byla žalovaným uhrazena dne 23. 10. 2018 částka 161,13 Kč, dne 7. 12. 2018 částka 835,79 Kč, dne 20. 12. 2018 částka 793,02 Kč, dne 30. 1. 2019 částka 189,23 Kč a dne 10. 7. 2019 částka 713,41 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 36 973,48 Kč, dále požaduje zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč) za prodlení s úhradou prvních dvou splátek o délce 30 dnů, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s prvními dvěma splátkami o délce 15 dnů v celkové výši 600 Kč (3 x 200 Kč) a smluvní pokuty za prodlení s úhradou nové jistiny úvěru ve výši 0,1 % denně od 27. 3. 2018 do dne vyhotovení žaloby ve výši 19 002 Kč (0,1 % denně z částky 36 973,48 od 27. 3. 2018 do 23. 10. 2018 ve výši 7 800,67 Kč, 0,1 % denně z částky 36 812,35 Kč od 24. 10. 2018 do 7. 12. 2018 ve výši 1 656,45 Kč, 0,1 % denně z částky 35 976,56 Kč od 8. 12. 2018 do 20. 12. 2018 ve výši 467,74 Kč, 0,1 % denně z částky 35 183,54 Kč od 21. 12. 2018 do 30. 1. 2019 ve výši 1 442,34 Kč, 0,1% denně z částky 34 994,31 Kč od 31. 1. 2019 do 10. 7. 2019 ve výši 5 633,39 Kč a 0,1% denně z částky 34 280,90 Kč od 11. 7. 2019 do 20. 12. 2021 – den vyhotovení žaloby). Dále žalobkyně požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení ze součtu nové jistiny úvěru, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, s ohledem na jednotlivé platby provedené žalovaným a dále požaduje zaplacení úroku za poskytnutí úvěru ve výši 72,3 % ročně z původní jistiny úvěru s ohledem na provedené platby žalovaným od 27. 3. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 540 Kč. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně původně žádala nařízení jednání ve věci, s ohledem na skutečnost, že žalovaný je ve výkonu trestu odnětí svobody, následně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 4. 11. 2017 a oznámení o schválení úvěru ze dne 8. 11. 2017 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v 36 měsíčních splátkách po 2 744 Kč. Splátky měly být hrazeny k 17. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po dni vyplacení úvěru. Zápůjční úroková sazba činila 101,79 % ročně. Žalovaný tak měl na daný úvěr zaplatit celkem 98 784 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky nebo její části o 30 dnů byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, ohledně níž se žalovaný ocitl v prodlení do zesplatnění úvěru (čl. 6 smlouvy). Současně bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný dostal do prodlení o délce 15 dnů do zesplatnění úvěru (čl.6 smlouvy). Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů mělo dojít k automatickému zesplatnění úvěru (čl. 6) smlouvy) a neuhrazená jistina úvěru spolu s úroky za poskytnutí úvěru přirostlými ke dni zesplatnění se staly součástí nové jistiny úvěru, která byla splatná ke dni zesplatnění (čl. 6 smlouvy). Ode dne následujícího po zesplatnění pak mělo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této nové jistiny a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně až do úplného zaplacení. Současně bylo ujednáno, že i po zesplatnění budou dále běžet sjednané úroky za poskytnutí úvěru až do úplné úhrady původní nesplacené jistiny úvěru, maximálně však do doby, kdy úrok po zesplatnění dosáhne souhrnné výše 118 540 Kč (čl. 2 smlouvy – maximálně 120 % částky, kterou měl klienta zaplatit). 5. Podle výpisu z účtu byla žalovanému poskytnuta jistina úvěru dne 7. 11. 2017. 6. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil splátku ve výši 2 744 Kč dne 9. 1. 2018 a dále splátky po zesplatnění tak, jak uváděla žalobkyně v žalobě. 7. Z výzev ze dne 19. 2. 2018, 20. 3. 2018 a z oznámení ze dne 25. 3. 2018 vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek, následně jej informovala o zesplatnění úvěru ke dni 25. 3. 2018 a vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 11. 2021 a přiloženého podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužnou částku vymáhat soudní cestou. 9. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 4. 5. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že oddlužení žalovaného bylo zrušeno a insolvenční řízení se zastavilo, a to z důvodu nekomunikace dlužníka se správcem a neplnění podmínek oddlužení. 10. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly vliv na posuzovanou věc. 11. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 101,79 % ročně, a to v 36 splátkách po 2 744 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje prosincem 2018. Žalovaný uhradil celkem 5 492,58 Kč. 12. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). 14. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 15. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Ze shora citovaných ustanovení a z provedených důkazů je zřejmé, že pokud žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, má právo na jeho vrácení v plné výši. 17. Tentýž závěr však nelze přijmout ohledně sjednaného úroku za poskytnutí úvěru. 18. Podle ustálené judikatury totiž platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku. 19. Za účelem posouzení mravnosti ujednaného úroku proto soud nahlédl do časových řad ARAD České národní banky a přitom zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v nových obchodech v době uzavření úvěrové smlouvy, tj. v listopadu 2017, činila 8,73 % ročně. Úrok sjednaný v posuzované věci byl oproti této hodnotě téměř dvanáctinásobný. Podle názoru soudu je proto třeba smluvní úrok hodnotit jako zjevně nepřiměřený, a tedy ujednání o úroku jako absolutně neplatné podle § 588 o. z. 20. S přihlédnutím ke shora citovaným stanoviskům, jakož i k tomu, že se v dané věci jednalo o spotřebitelský úvěr poskytovaný nebankovním subjektem, by soud byl ochoten akceptovat úrok ve výši 20 % ročně z poskytn