9 C 27/2022-42 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31. 1. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 13 350 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu vyplývajícího ze smlouvy o půjčce, kterou měl žalovaný uzavřít dne 19. 10. 2006 s [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Dle této smlouvy měly být žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit souhrnný poplatek ve výši 5 990 Kč, obojí v pravidelných týdenních splátkách. Dostal se však do prodlení s úhradou těchto splátek a celkem na svůj dluh z předmětné smlouvy nakonec uhradil pouze 2 640 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku na vrácení předmětné půjčky a zaplacení souhrnného poplatku s účinností k 5. 1. 2021 na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení zbývající dlužné jistiny půjčky ve výši 8 348,97 Kč a nesplacené části souhrnného poplatku ve výši 5 001,03 Kč. Dále si nárokovala též kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14 455,57 Kč, který odpovídal zákonné roční sazbě z částky 13 350 Kč za dobu od 27. 7. 2007 (den marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře) do 18. 12. 2020, a rovněž běžící zákonný úrok z prodlení z částky 13 350 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Dále se žalobkyně prostřednictvím podané žaloby domáhala zaplacení 4 650 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu vyplývajícího ze smlouvy o půjčce, kterou měl žalovaný uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně dne 1. 2. 2005. Dle této smlouvy měly být žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit souhrnný poplatek ve výši 1 650 Kč, obojí v pravidelných týdenních splátkách. Dostal se však do prodlení s úhradou těchto splátek a celkem na svůj dluh z předmětné smlouvy neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku na vrácení předmětné půjčky a zaplacení souhrnného poplatku s účinností k 5. 1. 2021 na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení zbývající dlužné jistiny půjčky ve výši 3 000 Kč a nesplacené části souhrnného poplatku ve výši 1 650 Kč. Dále si nárokovala též kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 971,28 Kč, který odpovídal zákonné roční sazbě z částky 4 650 Kč za dobu od 22. 5. 2005 (den marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře) do 18. 12. 2020, a rovněž běžící zákonný úrok z prodlení z částky 4 650 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu místa jeho trvalého pobytu, přes výzvu soudu nevyjádřil. 4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 5. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 19. 10. 2006 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku vrátí a současně zaplatí souhrnný poplatek ve výši 5 990 Kč, obojí v 39 týdenních splátkách po 410 Kč, kdy první splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy. 6. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 1. 2. 2005 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku vrátí a současně zaplatí souhrnný poplatek ve výši 1 650 Kč, obojí v 31 týdenních splátkách po 150 Kč, kdy první splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 18. 12. 2020, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek a dopisu právního předchůdce žalobkyně z 6. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil své pohledávky za žalovaným vzniklé z titulu shora uvedených smluv o půjčce na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován prostřednictvím shora uvedeného dopisu. 8. Z předžalobní výzvy zástupce žalobkyně z 11. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z obou předmětných smluv v celkové výši 39 632,61 Kč ve lhůtě do 26. 11. 2021 a upozornila jej, že pokud dluh v této lhůtě nebude uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího lístku byla výzva žalovanému odeslána dne 12. 11. 2021. 9. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 19. 10. 2006 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku vrátí a současně zaplatí souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 5 990 Kč Celkem tedy měl dle smlouvy uhradit 15 990 Kč, a to v 39 týdenních splátkách, jejichž výše činila 410 Kč. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Již dříve byla dne 1. 2. 2005 mezi týmiž smluvními stranami uzavřena jiná smlouva o půjčce, na jejímž podkladě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 1 650 Kč, celkem tedy zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně 4 650 Kč, a to v 31 pravidelných týdenních splátkách po 150 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil smlouvou z 18. 12. 2020 své pohledávky za žalovaným ze shora uvedených smluv o půjčce na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován dopisem právního předchůdce žalobkyně z 6. 1. 2020. Žalobkyně sama následně žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě dluhu z obou smluv. 10. S ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), posoudil soud věc po právní stránce jako spor ze smluv o půjčce uzavřených dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť posuzované smlouvy byly uzavřeny ještě za účinnosti citovaného předpisu. 11. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 12. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 13. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odst. 2 cit. ustanovení s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 14. Podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 15. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou žádné z předmětných smluv o půjčce, svou aktivní legitimaci k vedení sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. stala věřitelkou obou žalobou uplatněných pohledávek včetně jejich příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl ve dvou případech na základě uzavřených smluv o půjčce závazkový právní vztah ve smyslu § 657 obč. zák. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z obou těchto smluv splnil, když žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. Žalovanému tak v obou případech dle smluv a rovněž dle citovaného § 657 obč. zák. nepochybně vznikla povinnost vrátit v ujednaném termínu poskytnuté peněžní prostředky, tedy částky 10 000 Kč (smlouva z 19. 10. 2006), respektive 3 000 Kč (smlouva z 1. 2. 2005). Pro posouzení oprávněnosti podané žaloby však bylo třeba vyhodnotit, jestli byl povinen rovněž k úhradě sjednaných souhrnných poplatků ve výši 5 990 Kč, respektive 1 650 Kč. 16. Při půjčce, jejímž předmětem je peněžité plnění, bylo podle § 658 odst. 1 obč. zák. možné si dohodnout úroky. V posuzovaných smlouvách plnily funkci úroku právě sjednané poplatky za poskytnutí půjček. Soud jejich výši hodnotil zejména ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků, ale rovněž s ohledem na okolnosti, za kterých byly předmětné smlouvy uzavřeny. Dospěl přitom k závěru, že sjednaná výše poplatků za poskytnutí půjček je v obou případech zcela nepřiměřená a odporuje dobrým mravům, a to z níže uvedených důvodů: 17. Soud si je vědom toho, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší