10 C 177/2023-46 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uváděla, že žalovaná dne 13. 8. 2009 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Převzetí finančních prostředků žalovaná potvrdila svým vlastnoručním podpisem na Smlouvě. Spolu s jistinou půjčky se žalovaná zavázala původnímu věřiteli splatit i souhrnný poplatek ve výši 12 540 Kč, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Žalovaná se tak zavázala Původnímu věřiteli splatit celkovou částku ve výši 27 540 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách v hotovosti k rukám osoby pověřené Původním věřitelem, přičemž první splátka byla splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy a každá následující pak do konce následujícího týdenního období, resp. do 7 dnů po uhrazení předchozí splátky. Žalovaná však půjčku včetně sjednaného příslušenství nesplatila řádně a včas, kdy ani ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 7. 10. 2010 svůj závazek nesplnila. Žalovaná původními věřiteli uhradila částku ve výši 13 430 Kč. Jednotlivé úhrady splátek byly dle dohody smluvních stran započítány nejprve na souhrnný poplatek a po jeho úplném splacení na jistinu pohledávky. Na souhrnný poplatek tak byla započtena částka ve výši 12 540 Kč a na jistinu pohledávky byla alokována částka ve výši 890 Kč. Žalovaná se tak ode dne 8. 10. 2010 dostala do prodlení s úhradou částky 14 110 Kč. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi Původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 4. 8. 2018 mezi Přechodným věřitelem spol. [anonymizována dvě slova] a žalobkyní [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem ze dne 1. 10. 2018. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení za období od 1. 7. 2015 (tj. od účinnosti postoupení pohledávky na Přechodného věřitele) do zaplacení, a to ve výši určené konečným datem splatnosti celého závazku, tj. 7. 10. 2010 počítaný z žalované jistiny pohledávky. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Žalovaná dne 13. 8. 2009 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Převzetí finančních prostředků žalovaná potvrdila svým vlastnoručním podpisem na smlouvě. Spolu s jistinou půjčky se žalovaná zavázala původnímu věřiteli splatit i souhrnný poplatek ve výši 12 540 Kč, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Žalovaná se tak zavázala původnímu věřiteli splatit celkovou částku ve výši 27 540 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 465 Kč (poslední splátka 105 Kč) v hotovosti k rukám osoby pověřené původním věřitelem, přičemž první splátka byla splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy a každá následující pak do konce následujícího týdenního období, resp. do 7 dnů po uhrazení předchozí splátky. To vše vzal soud za prokázané ze smlouvy o půjčce ze dne 13. 8. 2009. 5. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná půjčku včetně sjednaného příslušenství nesplatila řádně a včas, kdy ani ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 7. 10. 2010 svůj závazek nesplnila, když původními věřiteli uhradila celkem částku ve výši 13 430 Kč. Jednotlivé úhrady splátek byly dle žalobkyně na základě dohody smluvních stran započítány nejprve na souhrnný poplatek a po jeho úplném splacení na jistinu pohledávky. Na souhrnný poplatek tak byla započtena částka ve výši 12 540 Kč a na jistinu pohledávky byla alokována částka ve výši 890 Kč. Žalovaná se ode dne 8. 10. 2010 dostala do prodlení. Ode dne postoupení pohledávky (viz níže) dle tvrzení žalobkyně neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. 6. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi Původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] S.á.r.l., došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. To vyplynulo z uvedené smlouvy o postoupení a z oznámení o tomto postoupení ze dne 25. 6. 2015. 7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 4. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem spol. SECAPITAL S.á.r.l. a žalobkyní [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018. Žalovaná byla o změně věřitele informován přípisem ze dne 1. 10. 2018. To vyplynulo z uvedené smlouvy o postoupení a z oznámení o tomto postoupení ze dne 1. 10. 2018. 8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, postupoval soud podle § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). 9. Po právní stránce soud posuzoval spor jako spor ze smlouvy o půjčce dle § 657 a § 658 obč. zák. Podle citovaných ustanovení smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Při půjčce nepeněžité lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, zpravidla téhož druhu. 10. Žalované tak byla poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala předmět půjčky, tedy 15 000 Kč vrátit. Tento nárok je pak zcela v souladu s ustanovením citovaného § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Ve zněním účinném do 31. 12. 2013. Ze shora uvedeného je také zřejmé, že se žalovaná zavázala žalobkyni za poskytnutou půjčku ve výši 15 000 Kč zaplatit dále souhrnný poplatek/úrok ve výši 12 540 Kč, což je v zásadě v souladu s § 658 odst. 1 obč. zák., byť smlouva nepoužívá pojem úrok, v zásadě jde o plnění související s poskytnutím půjčky a lze jej tedy za úrok považovat. Sjednaný úrok je však vyšší než dvě třetiny poskytnuté půjčky, půjčka přitom byla poskytnuta na 60 týdnů, tedy na dobu 420 dnů. Při přepočtu na roční sazbu, by se tak jednalo o úrok stále převyšující dvě třetiny poskytnuté částky. Takový úrok je pak nutno považovat za nepřiměřeně vysoký a ujednání smlouvy o takovém úroku je dle názoru soudu ujednáním, které je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 citovaného občanského zákoníku, nemůže požívat soudní ochrany a toto ustanovení soud tedy považuje za neplatné (§ 39 obč. zák.). Dle názoru soudu tak žalované nevznikla povinnost tuto částku zaplatit a naopak mu vznikla povinnost zaplatit pouze částku 15 000 Kč, úrok, který by však byl přiměřený poskytnuté půjčce a době trvání smlouvy a úrok z prodlení (viz níže). Za ještě přiměřený úrok považuje soud 30 % z uvedené částky ročně (4 500 Kč), což je při přepočtu na 420 dnů trvání půjčky částka 5 178 Kč naopak nad tuto částku, tedy pro částku 7 362 Kč dle názoru osudu pro částečnou neplatnost tohoto smluvního ujednání žalobkyni nárok na zaplacení nevznikl. 11. Pokud tedy žalovaná na soudem uznaný nárok na zaplacení částky 15 000 Kč + 5 178 Kč zaplatila 13 630 Kč, tak je zřejmé, že na jistině půjčky nadále dluží 6 748 Kč. Soud proto žalobě ohledně závazku z této smlouvy co do částky 6 748 Kč s příslušenstvím spočívajícím v úroku z prodlení vyhověl a žalobu zamítl co do částky 7 362 Kč (žalobkyní požadovaných 14 110 Kč – soudem přiznaných 6 748 Kč) rovněž s úrokem a úrokem z prodlení z této částky. 12. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení, stíhá ji ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák. povinnost zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení. Výše úroků z