10 C 212/2023-46 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 841,32 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 26 899,28 Kč a 5 173,24 Kč, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 23 841,32 Kč od 14. 9. 2022 náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výš 482 Kč, částky 10 370,97 Kč s úrokem z prodlení z titulu smluvní pokuty, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovaným dne 15. 12. 2020. Na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 30 892 Kč v 78 pravidelných týdenních hotovostních splátkách. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022. Po tomto postoupení již žalovaný žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 2. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ze smlouvy o zápůjčce (spotřebitelském úvěru s odkazem na ustanovení § 2390 a násl. obč. zák. uzavřené dne 15. 12. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 28 552 Kč, který sestával z úroku ve výši 20 147 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 905 Kč, a dále pojistné ve výši 2 340 Kč, to vše v 78 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 717 Kč, respektive 683 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá další pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdne. Výpůjční úroková sazba zápůjčky činila 88 % ročně, RPSN pak 152,37 %. Ve smluvních podmínkách si účastníci smlouvy sjednali smluvní pokutu 0,1% denně pro případ prodlení. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 12. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, soud zjistil, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce včetně příslušenství byla s účinností k 20. 10. 2022 postoupena na žalobkyni. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně písemně oznámila žalovanému skutečnost, že došlo k postoupení žalované pohledávky, a vyzvala ho, aby ode dne doručení oznámení plnil na svůj dluh již pouze výhradně ve prospěch žalobkyně. Uvedené oznámení bylo dle přiloženého poštovního podacího archu odesláno žalovanému dne 16. 2. 2023. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 67 759,34 Kč s příslušenstvím vzniklé z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce ve lhůtě do 9. 6. 2023 a upozornila jej na skutečnost, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 7. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 15. 12. 2020 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 30 852 Kč, který sestával z úroku ve výši 20 147 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 905 Kč, a dále pojistné ve výši 2 340 Kč, to vše v 78 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 717 Kč, respektive 683 Kč, pokud jde o poslední splátku. Pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce byla s účinností k 20. 10. 2022 postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně písemně informován. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy o zápůjčce. 8. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů účinného do 30. 11. 2016. 9. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o zápůjčce, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl na základě předmětné smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 obč. zák. závazkový právní vztah. Zatímco právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku splnil, když žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši, žalovaný porušil sjednané smluvní podmínky, neboť zápůjčku nesplácel řádně a včas. Žalobkyně v žalobě neuvedla informaci o tom, kolik žalovaný na svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce celkem uhradil, což však nebylo její povinností. 16. Právnímu předchůdci žalobkyně podle § 2390 o. z. v souvislosti s uzavřenou smlouvou o zápůjčce nepochybně svědčilo právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 25 000 Kč a ve smyslu § 2392 odst. 1 věty prvé obč. zák. rovněž na zaplacení smluvního úroku. Výše samotného sjednaného úroku dle smlouvy činila 20 147 Kč. Žalovaný se však ve smlouvě zavázal také k úhradě poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč. Tento poplatek sice dle smlouvy představuje samostatnou platbu, v podstatě je však třeba jej rovněž považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde jen o další plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí zápůjčky. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť, stejně jako sjednaný úrok, i tento poplatek za jakousi administrativní činnost sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný poplatek za administrativní činnost hodnotil jako součást úplaty za poskytnutí zápůjčky a jeho výši posuzoval společně s výší sjednaného úroku. Dospěl přitom k závěru, že částku 21 647 Kč, která odpovídá součtu smluvního úroku a poplatku, nelze považovat za přiměřenou úplatu ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a době trvání zápůjčky, a že právnímu předchůdci žalobkyně proto na základě předmětné smlouvy nevznikl nárok i na úhradu této částky. Jako ještě přiměřený považuje soud roční úrok ve výši 30 % z jistiny zápůjčky. To v uvedené věci z jistiny 25 000 Kč a době trvání 78 týdnů představuje částku 11 220 Kč. Na úrok v této výši pak jistě žalobkyni respektive i jejímu právnímu předchůdci nárok vznikl. Nad tuto částku je však již úrok dle názoru soudu nepřiměřeně vysoký, jde o ujednání smlouvy, které se příčí dobrým mravům s odkazem na ustan