15 C 200/2023-44 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 8. 8. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 430,87 Kč z titulu poskytnutého spotřebitelského úvěru [anonymizováno] půjčka na základě smlouvy [číslo] ze dne 4. 2. 2022. Žalovanému byla poskytnuta částka 35 000 Kč, kterou se zavázal splácet v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 3 491 Kč od 4. 3. 2022. V měsíčních splátkách byl započítán i úrok ve výši 111,33 % ročně. Jelikož žalovaný neplnil ustanovení smlouvy o úvěru, žalobkyně ke dni 22. 9. 2022 úvěr zesplatnila. Žalovaný uhradil dne 9. 3. 2022 částku 4 440 Kč, dne 1. 7. 2022 částku 3 491 Kč. Ke dni sepsání žaloby představuje dlužná částka 44 430,87 Kč a je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši 34 756,23 Kč, smluvní pokutou ve výši 499 Kč za prodlení žalované s pravidelnými měsíčními splátkami, smluvní pokutou ve výši 9 674,64 Kč počítanou ve výši 0,1 % denně z částky 34 756,23 Kč od 23. 9. 2022 do 13. 6. 2023 a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z jistiny 34 756,23 Kč od 23. 9. 2022 do zaplacení, zkapitalizovaný smluvní úrok z jistiny 34 756,23 Kč ve výši 111,33 % p. a. za období od 5. 3. 2022 do 22. 9. 2022 ve výši 18 208,22 Kč a náhradu nákladů řízení. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise, neboť žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] ze dne 4. 2. 2022 vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, podle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, jehož jistina činila 35 000 Kč, byla stanovena zápůjční úroková sazba 111,33 % p. a., denní výše úroku činila 106,75 Kč. Žalovaný měl zaplatit celkovou částku 104 730 Kč v 30 měsíčních splátkách po 3 491 Kč, počínaje dnem 4. 3. 2022 (splatnost 1. splátky). Totéž vzal soud za prokázané z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 4. Ze smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru soud mimo jiné zjistil, že nesplní-li klient povinnost uhradit jednotlivou splátku, bude úvěr zesplatněn (čl. VI.1.). Pro případ prodlení klienta s úhradou pravidelné měsíční splátky úvěru je úvěrující oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč (maximálně 2 999 Kč za rok) s tím, že souhrn všech uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Nebudou-li dlužné částky úvěru uhrazeny ani v dodatečné lhůtě, dojde k zesplatnění, klient je v takovém případě povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž je v prodlení. Podle článku VI. 2 písm. a) bude za odeslání upomínky účtována částka 450 Kč. V daném měsíci může být klientovi zaslána pouze jedna upomínka. Částka 35 000 Kč byla zaslána na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 15. 2. 2022. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 7 931 Kč, přičemž tato částka byla započítána na úhradu vymáhání dlužné částky, úhradu smluvních pokut, úhradu přirostlého úroku a následně na úhradu jistiny. Na jistinu bylo z této částky uhrazeno celkem 243,77 Kč. Žalovanému byly zaslány celkem tři upomínky, a to dne 9. 4. 2022, 24. 4. 2022 a 6. 5. 2022. Žalobkyně úvěr ke dni 22. 9. 2022 zesplatnila a k tomuto datu vyčíslila dlužnou částku na 54 310,57 Kč. V předžalobní upomínce ze dne 6. 4. 2023 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné částky 63 140,30 Kč nejpozději do 14 dnů od vystavení předmětné výzvy. 5. Po právní stránce soud hodnotil spor jako spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. 6. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 577 o. z. platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 8. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 4. 2. 2022 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč s úrokem ve výši 111,33 % ročně. Žalovaný na úvěr zaplatil celkovou částku 7 931 Kč, z důvodu dalšího neplacení žalobkyně úvěr ke dni 22. 9. 2022 zesplatnila. Soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný doložil příjem ve výši 33 410 Kč měsíčně čistého. Z této částky žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácet. 9. Soud považuje za nutné se předně vyjádřit ke sjednanému úroku. Úrok ve výši 111,33 % p. a. považuje soud za nepřiměřeně vysoký, a tedy v rozporu s dobrými mravy. Za přiměřený by soud považoval úrok max. do 20 % p. a. S ohledem na tuto nepřiměřenost se tak soudu jeví ujednání o úroku jako absolutně neplatné s odkazem na ustanovení § 580 a § 588 o. z. 10. Výkladem pojmu dobrých mravů ve vztahu k úrokům se zabývá bohatá judikatura Nejvyššího soudu. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem). S těmito právními názory se soud zcela ztotožňuje. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky. 11. Průměrná sazba úroků na úvěrech na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem činila v únoru 2022 (dle údajů ČNB – databáze ARAD dostupné na internetových stránkách https://www.cnb.cz/arad/#/cs/home) 7,96 % p. a. Úrok sjednaný v posuzované věci byl oproti této hodnotě více než třináctinásobný. Takto ujednaná výše úroku není jen extrémně excesivní, je zcela zjevně přemrštěná a je nutno ji považovat za výši lichevní. Rozpor s dobrými mravy je zde proto naprosto zjevný (nadto za situace, kdy se jedná o vztah podnikatel – spotřebitel a smlouva je adhezního typu) a ujednání o výši úroků je proto dle § 588 o. z. absolutně neplatné. 12. Postup podle § 1802 o. z. v posuzované věci nepřipadá v úvahu, neboť nejde o situaci, kdy by byl sjednán úrok bez určení výše, nýbrž o situaci, kdy výše úroku sjednána byla, avšak neplatně. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla smlouvou úvěrovou – tedy ex lege úplatnou – nebylo na místě ani nepřiznání úroku, ale bylo třeba podle § 577 o. z. moderovat výši úroku tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. 13. U nebankovních institucí je soud ochoten akceptovat úroky či celkové náklady úvěru ve výši dvojnásobku sazeb, které v daném období poskytovaly banky (srov. též rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 23 Co 14/2017). Smluvní strany si mezi sebou v posuzované věci sjednaly úrok ve výši 111,33 % ročně, což je sazba převyšující soudem akceptovatelný dvojnásobek sazby dle ČNB. Soud tedy připouští výši RPSN pouze co do 16 % ročně (zaokrouhleně dvojnásobek sazby 7,96 %), ve výši nad 16 % ročně považuje ujednání o úroku za neplatné a v rozporu s dobrými mravy. 14. Při úroku 16 % p. a. by žalovaný měl při anuitním splácení zaplatit úrok 7 695 Kč, celkem by tedy zaplatil za 30 měsíců 42 695 Kč (splátka by činila 1 423 Kč měsíčně). Žalovaný tedy měl zaplatit částku 42 695 Kč, zaplatil celkem částku 7 931 Kč a rozdíl ve výši 34 764 Kč tedy představuje dlužnou jistinu včetně úroku. Jelikož úrok je spočítán až do celkové splatnosti úvěru, nemá žalobkyně nárok na částku 18 208,22 Kč, která představuje úrok za období od 5. 3. 2022 do 22. 9. 2022. Požadavku na tento 111,33% úrok soud s ohledem na dobré mravy nevyhověl. Není možné, aby poskytovatelé úvěru stanovovali svým klientům nemravné a lichevní úr