15 C 252/2023-34 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 165 Kč s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 300 Kč od 26. 3. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně se dále domáhala uhrazení smluvní pokuty ve výši 2 865 Kč. Svůj nárok žalobkyně staví na uzavřené smlouvě o zápůjčce, kterou se žalovaným uzavřela dne 16. 1. 2023, kdy poskytla žalovanému bezúčelný a bezhotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 300 Kč Celkem měl tedy žalovaný vrátit žalobkyni částku 21 300 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil 0 Kč. 2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s tímto způsobem vyřízení věci souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 16. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelný a bezhotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 300 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 0 %. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit do 93 dnů od jeho poskytnutí, formou tří měsíčních splátek po 7 100 Kč RPSN činilo 740 % a celková dlužná částka 21 300 Kč Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení ročně z dlužné částky. Současně byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit náklady spojené s vyhotovením a zasláním upomínky či výzvy k úhradě a to ve výši 500 Kč za každou jednotlivou upomínku či výzvu. Skutečnost, že byla zápůjčka na účet žalovaného skutečně poskytnuta, doložila žalobkyně výpisem z účtu, kdy celá transakce byla provedena 16. 1. 2023 převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, tj. účet č. [bankovní účet]. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně ověřila výpisy z jeho účtu za období listopadu a prosince 2022, z nichž byly patrné příjmy v průměrné výši 101 050,97 Kč a výdaje v průměrné výši 72 205,81 Kč. Zbývající částka tak činila 28 845,16 Kč, tedy dostatečná částka, aby z ní mohl žalovaný hradit částku 7 100 Kč měsíčně. Žalobkyně také provedla kontrolu žalovaného v insolvenčním rejstříku resp. centrální evidenci exekucí, a to s nulovým výsledkem. Žalovanému bylo zasláno 5 upomínek, a to dne 19. 2. 2023, 2. 3. 2023, 21. 3. 2023, 30. 3. 2023 a dne 12. 4. 2023. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která zároveň naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 11. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 12. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o zápůjčce uzavřenou ve smyslu § 2390 a násl. o. z. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci k podání žaloby. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně svou povinnost ze smlouvy o úvěru splnila, když žalovanému poskytla peněžní prostředky v ujednané výši. Zmíněná skutečnost v řízení nebyla žalovaným vyvrácena. Bylo přitom právě na žalovaném, aby v případě, že svůj dluh ze smlouvy o úvěru již žalobkyni uhradil zcela či ve větším než v žalobě uváděném rozsahu, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení nečinným. Vzhledem k tomu, že ani z obsahu spisu žádné úhrady nelze dovodit, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, tedy, že žalovaný ničeho neuhradil. Pokud jde o sjednaný poplatek, představuje tento 42 % z poskytnuté částky, což ovšem přesahuje hranici, kterou je soud ochoten akceptovat. 13. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu a dospěl k závěru, že tato je v částech týkajících se poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy, byť jinak žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 14. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o půjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 42 % z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. 15. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 20 % z půjčené částky. 16. U zápůjčky 15 000 Kč byla žalovaným celkem uhrazena částka 0 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 20 % ze zápůjčky, v tomto případě tedy částku 3 000 Kč (15 000 Kč x 0,2), tak žalovanému zbývá k úhradě částka 18 000 Kč (15 000 Kč + 3 000 Kč – 0 Kč zaplacených žalovaným). Ve zbylé části souhrnného poplatku, tedy v částce 3 300 Kč (6 300 – 3 000), však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (6 300 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 42 % zápůjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20 % poskytnuté zápůjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. 17. Naproti tomu, pokud jde o výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky, dospěl soud k následujícímu závěru. 18. Smluvní strany si dále ujednaly pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru poplatek za upomínku ve výši 500 Kč. Podle ust. § 122 odst. 1 písm. a) zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, má věřitel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, a pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. Zákon zde jasně hovoří o účelně vynaložených nákladech, poskytovatel úvěru tedy nemůže sjednat poplatek za zaslání upomínky v jakékoliv výši, ale pouze ve výši přiměřené, resp. účelně vynaložené. Je běžnou praxí, že zasílání upomínek dlužníkům je ze strany věřitelů zpoplatněno, za účelně vynaložené náklady však považuje soud maximálně částku ve výši 200 Kč za každou upomínku. Náklady ve výši 2 500 Kč za 5 upomínek tedy soud nepovažuje za účelně vynaložené. Za účelně vynaložené tak lze považovat náklady ve výši 1 000 Kč (200 x 5)), co do částky 1 500 Kč by se jednalo ve smyslu ust. § 122 odst. 1 písm. a) zák. č. 257/2016 Sb. o smluvní pokutu. Na základě této skutečnosti přiznal soud na nákladech žalobkyni částku 1 000 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. 19. Naproti tomu požadavek na úhradu smluvní pokuty ve výši 2 865 Kč shledal soud oprávněným, neboť tato pokuta byla řádně ujednána a její výše nep