3 C 3/2023-68 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17. 1. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 217 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 30. 11. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit společně s úrokem ve výši nominální sazby 64,62 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 820 Kč počínaje měsícem leden 2022. Žalovaný uhradil 5 splátek v celkové výši 4 500 Kč. Žalobkyně úvěr po délce prodlení 65 dní dle čl. 6 smlouvy zesplatnila ke dni 22. 8. 2022. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina částku 13 631,69 Kč a dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění činil 1 787,92 Kč, celkem tedy 15 419,61 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení 3 smluvních pokut po 249 Kč podle čl. 6 za prodlení se splátkou delším než 30 dnů. Celková částka za smluvní pokuty činí 747 Kč. Podle čl. 6 2. smlouvy žalobkyně požaduje zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, a to po 200 Kč za každou splátku, tedy 800 Kč (žalovaný se ocitl v prodlení se splátkami 4, 5, 6 a 7). Podle bodu 6.5. smlouvy žalobkyně požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to od 24. 8. 2022 do data vyhotovení žaloby, tedy do 16. 1. 2023 v celkové výši 2 251,32 Kč. Závěrem žalobkyně požaduje smluvní úrok z jistiny 13 631,69 Kč ode dne 24. 8. 2022 do zaplacení, a to v nominální úrokové sazbě 64,62 % ročně, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 47 232 Kč (tedy podle bodu 2.2. smlouvy 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A. smlouvy). 2. Usnesením ze dne 13. 2. 2023, č. j. 3 C 3/2023-56, soud vyzval žalovaného, aby se písemně vyjádřil k žalobě ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení a zároveň vyzval oba účastníky řízení, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byla připojena doložka proti nečinnosti, podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný si zásilku zaslanou na adresu jeho trvalého pobytu nevyzvedl, po uplynutí úložní doby mu byla vhozena do domovní schránky. K žalobě ani k rozhodnutí věci bez jednání se nevyjádřil. Žalobkyně sdělila, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nesouhlasí. 3. K jednání konanému dne 4. května 2023 se žalovaný nedostavil, svou neúčast řádně a včas neomluvil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Žalobkyně u jednání uvedla, že žalovaný si byl vědom toho, co nastane, pokud dluh neuhradí. Zároveň navrhla vydání rozsudku pro zmeškání v případě, že jsou splněny podmínky pro jeho vydání. Soud však ve věci nevydal rozsudek pro zmeškání, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho vydání, navíc určité požadavky žalobkyně, především požadovanou výši úroku, soud považuje za rozporné s dobrými mravy. 5. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 30. 11. 2021 a z oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne 1. 12. 2021 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 64,62 % ročně (RPSN 87,65 %) splácet v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 820 Kč splatných vždy k 18. dni v měsíci. Celkem měl žalovaný zaplatit částku 39 360 Kč. 7. Podle čl. 6 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení se splátkou o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 249 Kč, a to za každou splátku, maximální souhrn těchto smluvních pokut činí 2 999 Kč za rok. Podle článku 6.2. smlouvy má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky 200 Kč. Podle článku 6.3. jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Podle článku 6.4. celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se stávají součástí tzv. nové jistiny úvěru. Podle článku 6.5. smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Dle článku 6. 9. smlouvy souhrn výše všech ze strany poskytovatele uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně dne 1. 12. 2021 oznámila žalovanému, že úvěr schválila a zaslala mu splátkový kalendář. Součástí spisu je i předsmluvní formulář a hodnocení úvěruschopnosti klienta. 8. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 30. 11. 2021 vyplacena na jím označený účet částka 14 000 Kč. 9. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil v 6 platbách celkem částku 4 500 Kč. 10. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 8. 2022 vzal soud za prokázané, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru a zároveň vyzvala k úhradě dlužné částky, které dle žalobkyně ke dni zesplatnění činila 16 966 Kč. 11. Žalobkyně žalovaného výzvami ze dne 19. 5. 2022, 19. 7. 2022 a 18. 8. 2022 vyzývala k úhradě dlužných splátek. 12. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 27. 12. 2022 a přiloženého podacího archu vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou. 13. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly vliv na posuzovanou věc. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, žalovaný předkládal příjmy od zaměstnavatele ve výši okolo 14 300 Kč měsíčně čistého, z tohoto příjmu bylo v jeho možnostech a schopnostech poskytnutý úvěr hradit. 14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 30. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 820 Kč společně s úrokem ve výši 64,62 % ročně z poskytnuté částky. Žalovaný na dluh uhradil celkem 4 500 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 22. 8. 2022. 15. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). 17. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 18. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Ze shora citovaných ustanovení a z provedených důkazů je zřejmé, že pokud žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč, má právo na jeho vrácení v plné výši. 20. Tentýž závěr však nelze přijmout ohledně sjednaného úroku za poskytnutí úvěru. 21. Podle ustálené judikatury totiž platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku. 22. Za účelem posouzení mravnosti ujednaného úroku proto soud nahlédl do časových řad [příjmení] [jméno] národní banky a přitom zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v nových obchodech v době uzavření úvěrové smlouvy, tj. v listopadu 2021 činila 7,68 % ročně. Úrok sjednaný v posuzované věci byl oproti této hodnotě téměř devítinásobný. Podle názoru soudu je proto třeba smluvní úrok