6 C 101/2023-39 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 27. 4. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 585,38 Kč jako nedoplatku úvěru poskytnutého žalovanému právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 10. 2018 [číslo] byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 31 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 59 370 Kč (úvěr 31 000 Kč, souhrnný poplatek 27 590 Kč, pojištění 780 Kč) v 78 týdenních splátkách po 762 Kč. Žalovaný uhradil celkovou částku 33 784,62 Kč, žalobkyně požaduje částku 25 585,38 Kč, a to jako nedoplatek jistiny ve výši 18 291,83 Kč a nedoplatek poplatku za hotovostní inkaso ve výši 6 956,92 Kč a nedoplatek za životní pojištění ve výši 336,63 Kč. Nedoplatek byl smlouvou ze dne 1. 11. 2022 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 18 291,83 Kč, poplatku ve výši 7 293,55 Kč, dále zkapitalizovaného úroku ve výši 10 223,82 Kč (jedná se o 21,27% úrok z jistiny 18 291,83 Kč od 31. 3. 2020 do data postoupení 1. 11. 2022), zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 4 806,69 Kč (jedná se o zákonný 10% úrok z prodlení z jistiny ve výši 18 291,83 Kč od 31. 3. 2020 do data postoupení 1. 11. 2022) a běžícího smluvního úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 18 291,83 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 18 291,83 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 1. 10. 2018 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 31 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a vedle něho zaplatit souhrnný poplatek ve výši 27 590 tvořený úrokem ve výši 5 270 Kč, administrativním poplatkem ve výši 6 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 16 120 Kč. Dále se zavázal zaplatit pojistné ve výši 780 Kč Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 59 370 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách po 762 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. 4. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 11. 2022. 5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 10. 3. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 42 665,50 Kč nejpozději do 25. 3. 2023. 6. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 11. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 12. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 13. Soud přezkoumal účastníky uzavřené smlouvy a dospěl k závěru, že tyto jsou v částech týkajících se souhrnného poplatku uzavřeny v rozporu s dobrými mravy. 14. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o půjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 89% (na 78 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN ve výši 163,92%. 15. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 1/3 z půjčené částky. 16. Žalovaným byla celkem uhrazena částka 33 784,62 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 1/3 z půjčky, v tomto případě tedy částku 10 400 Kč (31 000 Kč: 3), tak žalovanému zbývá k úhradě částka 8 395,38 Kč (31 000 Kč + 10 400 Kč + 780 Kč pojištění – 33 784,62 Kč zaplacených žalovaným). Částka 10 400 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí úvěru. Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 17 190 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (27 590 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 90% poskytnutého úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 1/3 poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 5 270 Kč s tím, že podle čl. 1 představují 21,27 % p. a. Požadavek na zaplacení smluvních úroků nebyl v této smlouvě omezen pouze na původně sjednanou dobu trvání smlouvy. Výpůjční úroková sazba je potom stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy. Žalobkyně tedy podle názoru soudu má nárok i na běžící smluvní úrok, který požaduje ve výši 21,27% p. a. z jistiny zjištěné soudem 8 395,38 Kč od doby původní splatnosti smlouvy, tedy od 31. 3. 2020 do zaplacení. 17. S ohledem na výše uvedené soud podané žalobě vyhověl částečně a zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 8 395,38 Kč (31 000 Kč + soudem přiznaný souhrnný poplatek ve výši 10 400 Kč + pojištění 780 Kč – 33 784,62 Kč zaplacených žalovaným). Zaplacenou částku 33 784,62 Kč soud započetl na souhrnný poplatek, pojištění a zbývá tedy uhrazení zbylé části jistiny ve výši 8 395,38 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z jistiny, k níž dospěl soud. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu ještě v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 17 190 Kč a úroků a úroků z prodlení z částky představující rozdíl mezi jistinou tvrzenou žalobkyní a jistinou zjiště