9 C 184/2023-30 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 31. 3. 2023 domáhala po žalované zaplacení 43 042 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 880 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení a z částky 18 162 Kč od 31. 3. 2023 do zaplacení, a to z titulu dluhu vzniklého ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce, která měla být mezi účastnicemi uzavřena dne 22. 12. 2017. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem, administrativním poplatkem a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v ujednaných splátkách. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 61 080 Kč. Uhradila však pouze 30 splátek po 1 174 Kč, na v pořadí 31. splátku uhradila pouze 980 Kč a další splátky již neuhradila ani částečně. Proto jí dle žalobkyně zbývá uhradit ještě 24 880 Kč Vedle zaplacení uvedené dlužné částky žalobkyně dále s odkazem na čl. IV. bod 5 smlouvy požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 18 162 Kč, a to za prodlení žalované s úhradou splátek zápůjčky. V uvedeném ustanovení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý den prodlení, žalobkyně však požadovala po žalované pouze smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 24 880 Kč za dobu od 24. 12. 2018 do 24. 12. 2020, jejíž výše činila právě shora uvedených 18 162 Kč. V neposlední řadě se domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z jednotlivých dlužných částek tak, jak je tento specifikován shora. 2. Žalovaná byla v žalobě označena mimo jiné i svým identifikačním číslem a sídlem, neboť předmětnou smlouvu o zápůjčce měla uzavřít z pozice podnikatele. Soud však z aktuálního výpisu z živnostenského rejstříku zjistil, že žalovaná s účinností od 28. 11. 2018 oznámila přerušení provozování živnosti ve vztahu k oběma svým živnostenským oprávněním zapsaným v živnostenském rejstříku, aktuálně ji tedy nelze považovat za osobu podnikající na základě živnostenského oprávnění. Proto soud podanou žalobu spolu s výzvou, aby se k ní žalovaná vyjádřila, zaslal žalované na adresu, na níž je dle výpisu z centrální evidence obyvatel hlášena k trvalému pobytu. Žalovaná na podanou žalobu a výzvu soudu nijak nereagovala a k žalobě se nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastnic s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádná z nich ve stanovené lhůtě nevyjádřila k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., jejímž prostřednictvím byly obě účastnice vyzvány ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a poučeny o tom, že pokud se k výzvě nevyjádří, bude soud vycházet z toho, že s navrženým postupem souhlasí. 4. Ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní (tehdy podnikající pod obchodní firmou [právnická osoba]) a žalovanou jakožto podnikatelem dne 22. 12. 2017 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 12 600 Kč, administrativní poplatek ve výši 6 240 Kč a odměnu za hotovostní inkaso jednotlivých splátek (dále jen„ inkasní poplatek“) ve výši 6 240 Kč, to vše v 52 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 1 174 Kč, respektive 1 206 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla splatná 7. den od uzavření smlouvy, každá další pak vždy v týdenním intervalu od splatnosti předchozí splátky. Dle čl. IV. odst. 1 smlouvy byla výše administrativního poplatku za poskytnutí zápůjčky stanovena s ohledem na náklady žalobkyně související se sjednáním jejího závazku poskytnout zápůjčku, a to zejména na náklady související se zpracováním a vyhodnocením žádosti, vyhotovením, doručením a uzavřením smlouvy, zajištěním peněžních prostředků ze strany žalobkyně a jejich vyplacením žalované. Hotovostní inkaso splátek pak mělo dle čl. III. odst. 7 smlouvy představovat volitelnou, nadstandardní a zpoplatněnou službu žalobkyně poskytovanou žalované na její výslovné přání, přičemž žalovaná měla možnost zvolit si i bezhotovostní režim splácení, který nebyl jakkoliv zpoplatněn (čl. III. odst. 4 smlouvy). V čl. IV. odst. 5 smlouvy pak bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou dohodnuté splátky bude žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,2 % z dlužné částky denně. 5. Z předžalobní výzvy z 23. 3. 2023, která byla dle přiložené poštovní stvrzenky téhož dne odeslána žalované na adresu jejího sídla, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovanou k zaplacení 63 468,88 Kč s příslušenstvím ve lhůtě do 30. 3. 2023 a upozornila ji, že v případě nezaplacení bude zahájeno soudní vymáhání nároku žalobkyně. 6. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 22. 12. 2017 uzavřena smlouva o podnikatelské zápůjčce, na jejímž podkladě žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 12 600 Kč, administrativní poplatek ve výši 6 240 Kč a inkasní poplatek ve výši 6 240 Kč, celkem tedy 61 080 Kč, a to v 52 týdenních splátkách, jejichž výše činila 1 174 Kč, respektive 1 206 Kč, pokud jde o poslední splátku, a které byly splatné v týdenních intervalech s tím, že první splátka byla splatná 7. den od uzavření smlouvy. V té byla pro případ prodlení žalované se zaplacením některé splátky zápůjčky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,2 % z dlužné částky denně. Předžalobní upomínkou z 23. 3. 2023 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu vzniklého z titulu shora uvedené smlouvy o zápůjčce. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“). 8. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 1802 o. z. platí, že mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 13. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl na základě předmětné smlouvy o podnikatelské zápůjčce uzavřené ve smyslu § 2390 o. z. závazkový právní vztah. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy prokazatelně splnila, neboť poskytla žalované peněžní prostředky v ujednané výši. Podle příslušných ustanovení smlouvy a rovněž podle citovaného § 2390 o. z. jí tak vůči žalované nepochybně vzniklo právo na vrácení těchto prostředků a ve smyslu § 2392 odst. 1 o. z. rovněž na zaplacení smluvního úroku. Ten byl ve smlouvě ujednán absolutní částkou ve výši 12 600 Kč, která při sjednané délce trvání zápůjčky 52 týdnů (1 rok) odpovídá zápůjční úrokové sazbě ve výši 35 % z poskytnuté jistiny zápůjčky ve výši 36 000 Kč. Soud má za to, že takto vysoký úrok byl sjednán v rozporu s dobrými mravy, a to zejména s ohledem na to, že ve smlouvě sjednaná zápůjční úroková sazba mnohonásobně převyšuje obvyklou úrokovou sazbu, kterou byly úročeny bankovní podnikatelské úvěry v době uzavření smlouvy. Z databáze časových řad ARAD dostupné na webových stránkách České národní banky (tabulka B1 .1.3 – Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami nefinančním podnikům v ČR – nové obchody) totiž vyplývá, že průměrná úroková sazba nebankovních podnikatelských úvěrů činila v prosinci 2017, tedy v době, kdy byla uzavřena posuzovaná smlouva, 3,32 % ročně. Ve smlouvě sjednaný úrok tuto sazbu převyšuje více než desetkrát, což z pohledu soudu rozhodně nelze akceptovat. Soud nepominul, že žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala v pozici podnikatele a nevztahují se tedy na ni mnohá ochranná ustanovení obsažená např.