9 C 270/2023-38 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 9. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 24 960 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 300 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, a to z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být mezi účastníky uzavřena 11. 11. 2022. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat, že žalobkyni uvedenou částku vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 300 Kč, obojí ve lhůtě do 18. 1. 2023. Tento svůj závazek však nesplnil řádně a včas. V důsledku prodlení s vrácením zápůjčky vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny a poplatku rovněž zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s jeho prodlením (poplatky za celkem pět odeslaných písemných výzev po 500 Kč) v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 660 Kč, která odpovídala smluvní sazbě sjednané v čl. 2 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky (15 000 Kč) denně za období od 19. 1. 2023 do 20. 9. 2023. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy neuhradil ničeho. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení dlužné částky ve výši 24 960 Kč odpovídající dlužné jistině, poplatku a smluvní pokutě, a dále požadovala rovněž zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jejichž výše odpovídala shora uvedeným poplatkům za písemné výzvy, a zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině zápůjčky a poplatku za dobu ode dne následujícího sjednanému dni splatnosti zápůjčky do zaplacení. 2. Usnesením ze dne 12. 12. 2023, č.j. 9 C 270/2023-34, soud písemně vyzval žalobkyni, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), a současně aby předložila důkazy k prokázání toho, že tuto svou zákonnou povinnost skutečně splnila. Žalobkyni také konkrétně instruoval o tom, jakým způsobem má splnění své zákonné povinnosti doložit, a sdělil jí, že na podkladě jí doposud předložených důkazů nelze uzavřít, že by před poskytnutím zápůjčky dostatečně prověřila schopnost žalovaného tuto zápůjčku řádně a včas vrátit. Žalobkyni současně poučil v souladu s § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), o tom, že pokud svá žalobní tvrzení řádně nedoplní a rovněž soudu nepředloží požadované důkazy k prokázání splnění její povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, bude žaloba přinejmenším zčásti zamítnuta. 3. Žalobkyně na shora uvedenou výzvu soudu reagovala přípisem, který byl soudu doručen 14. 12. 2023 a v němž sdělila, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení ani důkazy, byť si je vědoma toho, že tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že soud posoudí uzavřenou smlouvu o zápůjčce podle § 87 ZSÚ jako neplatnou. Pro tento případ žalobkyně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost vrátit peněžní prostředky, které na základě této smlouvy obdržel, jakožto bezdůvodné obohacení, uhradit úrok z prodlení v zákonné výši a nahradit žalobkyni náklady řízení. 4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř.. Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, pokud jde o žalovaného, ten se ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřil k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., zda s tímto postupem souhlasí, soud proto podle citovaného ustanovení jeho souhlas předpokládal. Na tomto místě se sluší poznamenat, že soud si je samozřejmě vědom toho, že v případě, kdy žalobce ve sporu neunáší břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně některých rozhodných skutečností, má mu být v tomto směru poskytováno procesní poučení podle § 118a o. s. ř. primárně při jednání. V daném případě však žalobkyně poté, kdy jí soud písemně vyzval k doplnění žalobních tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce, výslovně sdělila, že žádná další tvrzení ani důkazní návrhy doplňovat nebude. Za této situace z pohledu soudu postrádalo smysl, aby bylo ve věci nařizováno jednání, a to tím spíše, že soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně i její právní zástupce se z nařízených jednání, které se týkají smluv o zápůjčkách či úvěrech, které žalobkyně uzavřela se svými klienty, pravidelně omlouvají. 5. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 11. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 15 000 Kč, a to ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 300 Kč, obojí ve třech splátkách po 7 100 Kč, kdy první splátka byla splatná třicátý první den od poskytnutí zápůjčky, druhá šedesátý druhý den od poskytnutí zápůjčky a třetí devadesátý třetí den od poskytnutí zápůjčky. Dle čl. 2 smlouvy okamžikem prodlení žalovaného se splacením zápůjčky i jakékoliv její části veškeré doposud vyúčtované poplatky měly přirůst k jistině a stát se její součástí. Zároveň byla v čl. 2 a 2.5. smlouvy pro případ prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále povinnost žalovaného uhradit zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vzniknou v souvislosti s jeho prodlením. Mezi ty byl dle smlouvy řazen mimo jiné poplatek za písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. 6. Ze dvou potvrzení o provedených platbách předložených žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný dne 11. 11. 2022 odeslal ze svého bankovního účtu č. [bankovní účet] na účet žalobkyně ověřovací poplatek ve výši 1 Kč. Na uvedený účet mu následně dne 11. 11. 2022 žalobkyně zaslala peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. 7. Z písemných upomínek z 15. 12. 2022, 26. 12. 2022, 14. 1. 2023, 23. 1. 2023 a 5. 2. 2023 soud zjistil, že žalobkyně celkem v pěti případech vyzývala žalovaného k úhradě jeho dluhu z předmětné smlouvy o zápůjčce. 8. Z předžalobní výzvy z 22. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy o zápůjčce rovněž prostřednictvím zástupce žalobkyně, přičemž byl upozorněn na to, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 9. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně poskytla na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky 11. 11. 2022 žalovanému téhož dne bezhotovostní formou převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedené prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 300 Kč ve třech splátkách nejpozději do 93 dnů od poskytnutí zápůjčky, tedy do 12. 2. 2023. Současně si účastníci ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady související s prodlením žalovaného, konkrétně mimo jiné též poplatek za každou písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno i to, že okamžikem prodlení žalovaného se splacením zápůjčky nebo jakékoliv její části veškeré dosud vyúčtované poplatky přirostou k jistině a stanou se její součástí. Žalobkyně celkem pětkrát písemně upomínala žalovaného o zaplacení jeho dluhu z předmětné smlouvy, následně pak žalovanému prostřednictvím své zástupkyně zaslala ještě předžalobní výzvu. 10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení ZSÚ, neboť žalobkyně předmětnou smlouvu uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tj. v postavení podnikatele, zatímco žalovaný při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti nejednal, byl tedy v pozici spotřebitele. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejném druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitels