7 C 119/2024-58 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 891 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o bezúčelovém spotřebitelském úvěru uzavřené dne 7. 3. 2024, prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Totožnost žalovaného byla ověřena již v minulosti při uzavření jiné smlouvy. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žadatele, a to lustrací v registrech NRKI a BRKI. Dále zkoumala jiné závazky žalovaného v registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Dále podrobila klienty důslednému credit skóringu, posoudila jeho příjmovou a výdajovou stránku a dále přezkoumávala několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věc, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Následně byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Schválená výše úvěru byla odeslána z účtu žalobkyně na účet žalovaného číslo , č. účtu, dne 7. 3. 2024. Žalovaný si při sjednání smlouvy dále zvolil volitelné služby, a to poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, jedná se o poplatek hrazený v rámci první splátky a úvěr je vyplacen do 60 minut. Dále si zvolil tzv. bezpečnou splátku za poplatek 99 Kč, poplatek se hradí měsíčně v rámci jednotlivých splátek a umožní žalovanému v případě nečekané životní události odložit splatnost aktuální splátky o měsíc, této možnosti může využít dvakrát za trvání smlouvy. Dále si zvolil poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč, kterým se žalobkyně zavázala zasílat žalovanému informace o každé důležité události prostřednictvím SMS na telefonní číslo. Poplatek se hradí měsíčně v rámci jednotlivých splátek. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částku ve výši 735 Kč, který byl sjednán ve smlouvě, v rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší. Výše úroku plyne ze splátkového kalendáře, který je součástí smlouvy. Dle žaloby žalovaný za trvání smlouvy ničeho neuhradil. Z důvodu prodlení s úhradou dlužné částky byla žalovanému účtována smluvní pokuta, a to dne 10. 6. 2024 ve výši 500 Kč, 23. 4. 2024 ve výši 500 Kč a dne 10. 5. 2024 ve výši 500 Kč. Dále byly žalovanému účtovány vynaložené náklady, a to dne 15. 4. 2024 ve výši 300 Kč, dne 13. 5. 2024 ve výši 300 Kč a dne 10. 6. 2024 ve výši 300 Kč. S ohledem na shora uvedené žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 20 891 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, úroků v celkové výši 2 205 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Z důvodu prodlení žalobkyně požadovala i zákonný úrok z prodlení z částky 20 891 Kč od 28. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 131,35 Kč od 10. 8. 2024 do 27. 8. 2024.2. Soud usnesením ze dne 12. 9. 2024 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že řádně před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 119/2024-36 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně žalobu doplnila podáním ze dne 23. 9. 2024, uvedla, že posouzení úvěruschopnosti klienta bylo podrobně popsáno v rámci Metodiky posouzení úvěruschopnosti, kterou k vyjádření připojila. Uvedla, že příjem žalovaného dle žádosti byl 55 000 Kč, životní minimum 4 860 Kč, měsíční splátky uvedené klientem 8 000 Kč, splátky v HC 2 546 Kč, výše splátky schváleného úvěru 1 508 Kč. Do výdajů na bydlení byla započítána částka 10 000 Kč, ostatních výdajů domácnosti rovněž 10 000 Kč. Pokud se týká měsíčních splátek 8 000 Kč uvedených žalovaným, k tomu žalobkyně uvedla, že dle NRKI žalovaný splácel v době uzavření účtu pouze dvě splátky z kreditních karet, z toho jedna byla u žalobkyně ve výši 2 546 Kč. Jiné doklady žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila.4. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 28. 11. 2024 nedostavil. Za žalobkyni se k jednání dostavil její právní zástupce. Soudce zpřístupnil předběžný právní názor na otázku zkoumání úvěruschopnosti. Právní zástupce žalobkyně uvedl, že v žalobě je úrok z prodlení požadován od 10. 8. 2024, předžalobní výzva byla ze dne 26. 7. 2024 a byla v ní stanovena lhůta k plnění nejpozději do 9. 8. 2024. S ohledem na předběžný návrh soudu trvala žalobkyně na zaplacení částky 15 000 Kč, dále pak úroků z prodlení z této částky, ve zbývající části vzala žalobkyni žalobu zpět.5. Z úvěrové smlouvy ID žádosti , Anonymizováno, , ID klienta , Anonymizováno, uzavřené mezi žalobkyni a žalovaným dne 7. 3. 2024, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informačního memoranda o zpracování osobních údajů a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla na základě jeho žádosti hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč za poplatek 495 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 24 splátkách, celkem se zavázal zaplatit 20 640 Kč. Roční procentní sazba nákladů byla sjednán ve výši 49,1 %, úvěr byl poskytnut převodem na bankovní účet číslo , č. účtu, . Žalovaný si sjednal poplatek za expres výplatu jednorázově ve výši 199 Kč, 99 Kč měsíčně za bezpečnou splátku a službu SMS servis a 49 Kč. Poplatek za korunový odklad byl sjednán ve výši 1 485 Kč, poplatek za online platbu ve výši 1 % z převáděné částky.6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně dne 7. 3. 2024 zaslala na účet číslo , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, částku 15 000 Kč.7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný na dlužnou jistinu ve výši 15 000 Kč ničeho neuhradil.8. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalovaný pracuje jako OSVČ s příjem 55 000 Kč měsíčně, nemá žádný jiný příjem, nemá děti, splácí jiným společnostem 8 000 Kč.9. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 13. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky 4 575 Kč s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky do 30 dnů bude požadováno jednorázové vrácení celého dluhu.10. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 28. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala ke splacení celého úvěru čerpaného na základě shora uvedené smlouvy ve výši 21 021 Kč, a to nejpozději do 14 dnů s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou.11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 26. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 20 891 Kč nejpozději do 9. 8. 2024 s poučením, že pokud uvedená částka nebude ve lhůtě zaplacena, bude vymáhána soudně. Dle předloženého podacího archu byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 29. 7. 2024.12. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřite