9 C 147/2024-37 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 26 797 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 550 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, a to z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být mezi účastníky uzavřena dne 1. 3. 2023. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat, že žalobkyni uvedenou částku vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 550 Kč, obojí ve lhůtě do 18. 5. 2023. Tento svůj závazek však nesplnil řádně a včas. V důsledku prodlení s vrácením zápůjčky vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny a poplatku rovněž zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s jeho prodlením (poplatky za celkem pět odeslaných písemných výzev po 500 Kč) v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 420 Kč (smluvní pokuta vypočtená denní sazbou ve výši 0,1 % z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč za období od 19. 5. 2023 do 4. 4. 2024, kdy byla vyhotovena žaloba). Žalovaný na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil částku 4 173 Kč. Tu žalobkyně započetla na shora uvedenou smluvní pokutu. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 550 Kč, zbývající části smluvní pokuty ve výši 2 247 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (poplatky za písemné výzvy). Dále požadovala běžící zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině a poplatku (24 550 Kč) za dobu ode dne následujícího sjednanému datu splatnosti zápůjčky (od 19. 5. 2023) do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Usnesením ze dne 12. 6. 2024, č.j. 9 C 147/2024-26, soud písemně vyzval žalobkyni, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), a současně aby předložila důkazy k prokázání toho, že tuto svou zákonnou povinnost skutečně splnila. Žalobkyni také konkrétně instruoval o tom, jakým způsobem má splnění své zákonné povinnosti doložit, a sdělil jí, že na podkladě jí doposud předložených důkazů nelze uzavřít, že by před poskytnutím zápůjčky dostatečně prověřila schopnost žalovaného tuto zápůjčku řádně a včas vrátit. Žalobkyni současně poučil v souladu s § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že pokud svá žalobní tvrzení řádně nedoplní a rovněž soudu nepředloží požadované důkazy k prokázání splnění její povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, bude žaloba přinejmenším zčásti zamítnuta.4. Žalobkyně na shora uvedenou výzvu soudu reagovala přípisem, který byl soudu doručen 3. 7. 2024 a v němž sdělila, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení ani důkazy, byť si je vědoma toho, že tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že soud posoudí uzavřenou smlouvu o zápůjčce podle § 87 ZSÚ jako neplatnou. Pro tento případ žalobkyně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost vrátit peněžní prostředky, které na základě této smlouvy obdržel, jakožto bezdůvodné obohacení, uhradit úrok z prodlení v zákonné výši a nahradit žalobkyni náklady řízení. Dále uvedla, že žalovaný do současné doby vrátil žalobkyni 9 908 Kč.5. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nevyjádřil, soud tedy ve smyslu citovaného ustanovení jeho souhlas s tímto postupem předpokládal.6. Ze smlouvy o zápůjčce z 1. 3. 2023 soud zjistil, že se strany mezi sebou dohodly, že žalobkyně poskytne žalovanému zápůjčku peněz ve výši 20 000 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl sjednán ve výši 4 550 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku včetně poplatku vrátit žalobkyni nejpozději do 31. 3. 2023. Ust. čl. 2.3. smlouvy obsahovalo ujednání, podle kterého měl být žalovaný v případě jeho prodlení s plněním závazků dle smlouvy povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný se dále zavázal, že žalobkyni uhradí účelně vynaložené náklady související s jeho prodlením, konkrétně například poplatek za každou písemnou upomínku, jehož výše dle smlouvy měla činit 500 Kč.7. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně ze dne 31. 3. 2023 vzal soud zjistil, že žalobkyně dne 1. 3. 2023 odeslala ve prospěch účtu žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, částku 20 000 Kč.8. Z upomínek z 25. 5. 2023, 1. 6. 2023, 8. 6. 2023, 17. 6. 2023 a 2. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vystavila v období od 25. 5. 2023 do 2. 7. 2023 žalovanému celkem pět upomínek, jejichž prostřednictvím měl být žalovaný vyzván k úhradě jeho dluhu z předmětné smlouvy o zápůjčce.9. Z předžalobní výzvy z 29. 2. 2024, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslána žalovanému téhož dne, bylo zjištěno, že žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu v celkové výši 30 255 Kč a nákladů právního zastoupení v dodatečně poskytnuté lhůtě s upozorněním, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.10. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky 1. 3. 2023 částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedené prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 550 Kč, obojí ve lhůtě do 31. 3. 2023. Současně si účastníci ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady související s prodlením žalovaného, konkrétně mimo jiné též poplatek za každou písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. Žalobkyně vystavila žalovanému celkem pět upomínek k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy, prokazatelně pak žalovaného písemně vyzvala k úhradě jeho dluhu předžalobní výzvou její zástupkyně z 29. 2. 2024.11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení ZSÚ, neboť žalobkyně předmětnou smlouvu uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tj. v postavení podnikatele, zatímco žalovaný při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti nejednal, byl tedy v pozici spotřebitele.Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejném druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li p